Po celé léto včelaři zuřivě vyhledávají slevy a pak krouží s nákupním vozíkem několikrát supermarketem a vykupují nejlevnější cukr na trhu. Ten pak rozpustí ve vodě a překrmují jím včely. Lidem pak prodávají předražený med plný c
Ano, i tak to může vypadat. Poctivý včelař a těch je většina, krmí právě na konci léta, kdy již včelám med odebral a musí jim ho něčím nahradit. Včely pak med vyjídají v průběhu jejich „zimy“ (v našich klimatických podmínkách od září do března – tedy v době, kdy již nic nekvete a chuděry nemají v přírodě co jíst) a na jaře zase začnou nosit poctivý med do prázdných komůrek.
Rozumnému včelaři se tedy cukr do medu nedostane.
Starší dámu, která před supermarketem poučovala výše uvedenými slovy svého vnoučka o zákeřnosti českých včelařů můžu ujistit, že med může být poškozen daleko hůře, než případnou trochou cukru. Zbytky léčiv, exotickými pyly, náhradou medu cukrovým roztokem s dochucením a dobarvením, .. To jsou však praktiky, které se používají především v zahraničí, při velkovýrobě a k nám se dostávají dovozem a podvodem. Běžnému včelaři se takové věci nevyplatí, i kdyby je chtěl dělat.
A jak najít svého včelaře? Rozhlédněte se doma, na chatě, chalupě, u babičky nebo se zeptejte svých známých, kteří opravdového včelaře mají. Můžete vyrazit i na trh. A toho, kdo tam med prodává se můžete zeptat, kolik má včelstev, zda a jak často mění matky a kolik má ještě trubců. Opravdový včelař se zaručeně hned o včelách rozpovídá a dá vám dlouhou přednášku. Překupník vám jen něco stroze odpoví a bude si hledět dál svého kšeftu. A zkusit to můžete na trzích na náměstí Jiřího z Poděbrad, na Pražském Medobraní a jiných akcí. Včelaři jsou skoro v každé vesnici a na každém trhu.
