Kdo nepracuje ať nejí. Na tom něco je. Známe to již od dětství z „přírodopisných“ knížek nebo pohádek. Třeba u včel bývá tím líným povalečem trubec. Šup s ním ven! Jak jednoduché. Jenže realita je jiná.
Třeba zrovna v úlu nikdo není zbytečný, nikdo se neválí a všichni makají pro dobro ostatních. I odsuzovaný povaleč trubec.
Ten má dokonce hned dvě funkce. První – oplodnit matku – královnu a pomoci tak udržet rod. Ten trubec, kterému se to na svatebním proletu daleko od úlu podaří paradoxně téměř ihned umírá (a ve „skupinovém“ sexu jich bývá 5 až 7 na každou královnu). Stejně jako včela, která do vás zapíchne v sebeobraně žihadlo. Ten, kterému se to nepodařilo, vrací se zpět do úlu (často se ale přidá k jiné výpravě a letí s cizí královnou do cizího úlu) a tady plní si druhý úkol – funguje jako klimatizace. Když je třeba, tak svým velkým tělíčkem zahřívá celý úl, především včelí miminka, když je třeba, vytváří křídly průvan a vajíčka a larvy naopak chrání před přehřátím.
Na konci srpna nic nekvete, včely se chystají na zimu, většina je jich v úlu a klimatizaci již nepotřebují. Přestanou krmit trubce a ti postupně zahynou (sami nejsou schopni se najíst právě proto, aby se daly jejich počty dobře regulovat).
Vúlu není nic zbytečného, všichni pracují a nikdo se zbůhdarma neválí. Kéž by to tak bylo i u lidí.
