Legalizace kšeftu s běženci

Běženci, kteří nás „trápí“ jsou především ekonomičtí emigranti. Alespoň v našem pojetí života. Peníze za jejich jednosměrný výlet inkasuje mafiánská „cestovka“, problémy platíme my.

Z obavy o život by běženci utekli za nejbližší hranici nebezpečí a čekali, až se vše doma zlepší a pokud to nebude trvat 20 let, tak by se pak mohli vrátit domů. Před hrozbami ztráty života by navíc jako první měli umožnit prchat ženám a dětem …

Když jim ale není dost dobrý blahobyt v naší zemi nebo na Slovensku, Maďarsku a dalších zemích … a pokračují do ještě bohatších zemí …  A Evropané běžence mají rádi. Je to levná pracovní síla. Nebo snad  v Paříži zametá ulice někdo z nás? Jenže každé pohodlí může přerůst. A následné problémy se mi z daní platit taky nechce.

Zavedl bych tedy nejen kvóty, ale i legální trh. Evropská unie by zřídila agenturu a v jednotlivých zemích, odkud k nám lidé „prchají“ za lepším ziskem i náborovou kancelář. Ta by mohla vydražit mezi obyvateli místa v jednotlivých zemích. V těch by si zase formou dražby mohl každý z nás koupit tu svoji levnou pracovní sílu. A všichni by byli spokojeni. „Vydělané“ peníze (asi by po úřednické mašinérii EU žádné nezbyly) by mohly být věnované na řešení problémů skutečných nešťastníků.