Davy „uprchlíků“ se valí dál a dál do Evropy. Když jsem viděl záběry z francouzské dálnice v televizním zpravodajství, napadlo mě, že o nic nežádají, ale že si berou, co potřebují.
Mám obavu, že to již není uprchlictví, ale o invazi a předvoj v postupné kolonizace Evropy. Naší Evropy. Až jich bude dost, zaplní přístavy, znemožní přístup jakékoli obraně a otevřou brány desítkám milionů dalších.
Kdysi jsem byl na dovolené v Tunisku a podíval jsem se i do muzea v Kartágu. Měli tam na zdi zajímavý „obraz“. Vlastně řez vykopávkami. Vždy tam byla vrstva určité barvy a nad ní čára za zbytků zdiva. Pak zase vrstva trochu jiného prachu a drť. Průvodce nám vysvětlil, že vždy, když se civilizace v tomto městě dostala na určitou kulturní a hospodářskou úroveň, vthla sem sice méně kulturní, o to však početnější invaze odjinud, vše pobrala, zpustošila, srovnala se zemí a začala se „zkulturňovat“. Když již byla kulturní, vyspělá, vtrhla sem jiná primitivní a početná horda a vše srovnala se zemí. Takových jasných vrstev tam bylo tuším 6 nebo 7. Již tenkrát mě napadlo, že tyto zvyky můžou dojít i do Evropy. Ale že se dožiju toho, že budu mít podobný pocit již já …
Nejsem vysoký politik, voják ani nic podobného. Nemám dobrý přehled. Ale z dosavadní evropské politiky a hlavně politiků nemám dobrý pocit a mám obavu, že nedokáží dostatečně pochopit a vyhodnotit zcela jiné myšlení „uprchlíků“ a než se vzpamatujeme, bude pozdě. Před dvěma měsíci jsme vzpomínali na naše předky a jejich Pražské povstání. Budeme se my skutečně bránit, nebo podepisovat petice a předávat je neschopným politikům?
