Výjimka, aneb Jak by dopadly volby, kdyby ...

Tento blog jsem založil z jakéhosi puzení popularizovat poznatky věd o člověku prostřednictvím svých úvah. Rozhodně neměl sloužit prezentování politických názorů. Ale ...

Nespokojenost je jistě obecně rozšířená lidská vlastnost. To, zda je nespokojenost naší národní vlastností, tj. zda jsme častěji nespokojení než ostatní národy, neberu až tak vážně, i když určité nepřímé doklady existují – např. mezinárodní srovnávací výzkum prožívání životního štěstí a spokojenosti, ve kterém jsme nedopadli nejlépe. Nespokojenost před volbami je jistě vyšší než obvykle, a to určitě nejen u nás. Jinde však bývá předvolební kampaň doprovázená alespoň občasnými výlevy euforické nálady. U nás tentokrát spíše dominovalo ukazování prstem na druhé. Nespokojenost lidí před těmito volbami byla možná až nezvykle vysoká. Tím se dá vysvětlit úspěch nových politických subjektů a oslabení pozice dosavadních a zvláště dvou hlavních rivalských stran. Alespoň zmizely některé tváře z politické scény.

Výsledky voleb dávají ale další a ještě důležitější signál! Voliči (tedy my občané) zjistili, že mohou svým hlasováním skutečně ovlivnit složení parlamentu a celkovou politickou situaci. Preferenční hlasy, které odsunuly mnohé sebejisté osoby politického světa, jsou výzvou politikům a příslibem, že lidé nechtějí být jen nespokojení. Alespoň zmizely některé další tváře z politické scény.

Dívaje se na prezentaci výsledků voleb v televizi, mne napadlo, jak by asi dopadly parlamentní volby, kdyby do nich stát zaregistroval sám sebe a mezi volebními lístky by pak byl jeden s hlavičkou „Česká republika“ a jinak by byl prázdný, kam by voliči mohli napsat jména osob (bez ohledu na politickou příslušnost), které znají a kterých si váží, o kterých od blízkých slyšeli, že jsou poctiví a zodpovědní. Domnívám se, že by „Česká republika“ získala vysoce nadpoloviční většinu mandátů a že parlament vytvořený z nejčastěji se vyskytujících jmen by byl funkční, pragmatický a schopný dohody a konsenzu. A dokonce i pro toto tvrzení jsou nepřímé doklady v podobě fungujících mechanismů kolektivního a hromadného rozhodování a chování. Jsem přesvědčen, že mnoho dalších tváří z billboardů, monitorů počítačů připojených k internetu, stránek tisku a televizních obrazovek by najednou beze zbytku zmizelo.

A tak máme zase čtyři roky na to být nespokojení a snít o nepolitikářské politice poctivých a slušných. (Nebo začít na komunální úrovni ustavovat jejich sdružení.)