Sny v nás a pro nás

V knížce od Františka Pilaře „Dýmka strýce Bonifáce“ říká strýček Frantíkovi, že i sny patří k životu. Dobrodružství s piráty prožité ve snu a inspirované tajemnými znaky na staré dýmce patří k mému klukovskému času.

Henri Rousseau

Sny odrážejí, co jsme prožili a co očekáváme od nových dní. Sny doprovázejí to, jak si ukládáme do paměti nové zážitky, abychom si je v souvislostech se zážitky staršími byli schopni příhodně vybavit. Sny tvořivě obohacují náš pohled na svět. Ale sny mohou také ubližovat připomínáním frustrujících prožitků. Podobně snění mimo spánek může nasměrovat naši motivaci, ale také ubírat energii a schopnost být aktivní. Co se nám zdá a čem sníme, je součástí našeho já, vypovídá hodně o tom, jací jsme.

Sny nejsou zřejmě výsadou nás lidí, ale vše nasvědčuje tomu, že sny probíhají jen v určitých fázích spánku. Nespíme totiž stejně, ale během spánku se střídají doby, kdy náš mozek je méně aktivní (a nezdají se nám sny), s úseky, kdy mozek naopak překypuje tím, co se v něm děje (včetně produkování snů). Takovéto střídání fází spánku mají savci. Střídání obdobných cyklů, ale v podstatně kratších intervalech, bylo pozorováno i u ptáků. Diferencovaný, „střídavý“ spánek souvisí s tím, že jsme (my savci a ptáci) schopni se lépe učit a více si pamatovat. Vznikl přitom u ptáků a savců zcela nezávisle na sobě. Jestli sní ptáci, se lze jen domýšlet, ale u savců to lze odůvodněně předpokládat. Ostatní živočichové jsou o sny pravděpodobně ochuzeni.

Už v děloze matky můžeme u plodu zjistit projevy mozku, odpovídající té aktivní (tzv. REM) fázi spánku. Zdají se našim očekávaným potomkům také sny? Asi ano, ale o čem, když zážitků zatím mají poskrovnu? Snad o tlukotu srdce matky, který je doprovází od prvních chvil.

Bohužel málokdy si dokážu své sny dobře udržet ráno v paměti a „převyprávět“ si je. Po noci mi zůstávají jen neostré, přibližné pocity se zdáním místa konání zajímavého děje. Ale přesto mé sny mi zůstávají  někde ukryty v koutcích paměti jako nedílná součást toho, co jsem prožil. Někdy se mi jako záblesk vynoří a začnou odvíjet, já zůstávám s údivem stát a chvíli přemýšlím, kdy a kde se mi něco tak zvláštního stalo. Snažím se vylovit každý detail a čekám, co bude dál. Jako bych hrál hlavní roli ve filmu, na který jsem si náhle vzpomněl. Užívám si to, mohu-li. A mnohdy lépe než filmy, které jsem skutečně viděl.

Naše mysl je předivem nepřeberného množství pospojovaných zážitků a zkušeností, které si ukládáme, kombinujeme a zase zapomínáme v neustálém kolotoči proměn od nesmělých počátků pod ochranou dělohy matky přes vlivy blízkých a kontrolu celé společnosti až do aktuálního pocitu bytí. Sny jsou důsledkem, současně nástrojem (či jedním z nich) i součástí toho, jak se předivo naší mysli mění a utváří.

Snům není potřeba přisuzovat mysterióznost a věštecké obsahy (nepatří-li to k našim neškodným hrám). Berme je přirozeně, jako přijímáme jídlo, radujeme ze setkání s bližními, prožíváme své úspěchy a nezdary. Patří totiž skutečně – slovy strýce Bonifáce – k našemu životu.