O z(ne)výhodňování aneb o rozlišování čili o diskriminaci
Letíme-li letadlem, spoléháme na to, že určité instituce zajistily pečlivý výběr kandidátů na pilota, že tito kandidáti byli dostatečně procvičeni a vyzkoušeni. Každý jedinec má odlišné fyziologické předpoklady reagovat na podněty rychle či pomaleji, každý z nás má jiné předpoklady se vyrovnat se zátěžovou situací a reagovat buď adekvátně a efektivně nebo zpanikařit. Výběr pilota považujeme za samozřejmý. Na druhou stranu určitý jedinec, který má o zlomek vteřiny pomalejší reakční čas než stanovený limit, se může cítit být diskriminován, pokud nebude vybrán do pilotního kurzu, když přitom tolik touží létat.
Hotel, kde Vás v recepci obslouží mladá pohledná dívka s velkýma očima, se štíhlým pasem a přiměřeně velkými ňadry, se zpěvavým hlasem a s úsměvem na tváři, zapůsobí na mužské návštěvníky tak, že příště se v tomto hotelu ubytují opět a doporučí jej všem svým známým. To, že je recepční příjemná a hezká, považujeme za přirozené. Padesátiletá neúspěšná adeptka se bude cítit diskriminována, že nebyla přijata na toto vysněné místo recepční hotelu.
Vědecká pracovnice, která se několik let věnovala především péči o děti, má o tři významné vědecké práce méně než její kolega z ročníku na studiích a nebude vybrána v konkurzu na vedoucího katedry. Její konkurent je ve světě již známá odborná kapacita, ona si teprve jméno získává. Hluboce zklamaná to bude chápat jako aroganci mužů, kteří převažovali ve výběrové komisi.
Takto bychom mohli pokračovat k čím dál drsnějším a provokativnějším příkladům, kde na plynulé škále bude podíl diskriminace z důvodů pohlaví, věku, náboženského vyznání, sexuální orientace, barvy pleti či „rasy“ mít rozhodující nebo významnou roli nebo bude hrát roli pouze dílčí. Cesta z bludného kruhu je obtížná. Konstatovat nezbytnost odmítání diskriminace a hlásat lidská práva je jedna věc; zabezpečení, aby k ní přeci jenom nedocházelo, je věc druhá. A mnohdy je to i nemožné. Mezi výběrem podle potřebných kritérií a znevýhodňováním jedněch proti druhým může být jen tenká linka.
Diskriminace je jako způsob myšlení jistě neospravedlnitelná. Na druhou stranu lze z diskriminačního uvažování tak snadno kohokoliv nařknout. Současně je tak obtížné diskriminující záměr prokázat.
Stalo se ve světě zvykem řešit některé důsledky diskriminací naopak zvýhodňováním těch, kteří bývají častěji znevýhodňováni. Tomuto přístupu se říká pozitivní diskriminace (což je trochu absurdní termín, když se vlastně jedná o protěžování, byť ve všeobecném či přímo státním zájmu). Tzv. pozitivní diskriminace je však jen zoufalá snaha napravovat něco, co ve společnosti nefunguje. Přikazovat procenta žen pro křesla ve vládě nebo parlamentu či stanovovat počty studentů afro-amerického původu k přijetí na školu mělo ve světě sem tam určité pozitivní důsledky, ale v zásadě je to velmi nespravedlivé. Koneckonců takové počínání nutně svádí jednak k méně kvalitnímu výběru a může snižovat i motivaci, jednak může vést k dožadování se právní ochrany ve smyslu dalších a dalších pozitivních diskriminací.
Ad absurdum si lze pak představit situaci, kdy před přijímacími pohovory na školu či do zaměstnání nebo před volbami budou zoufale vyhledáváni jedinci, kteří by měli IQ tak kolem 90, současně jim po pracovním úrazu chyběla jedna končetina a byli homosexuální, protože chybějí do naplnění kvót procent v právě uvedených parametrech. Tím proboha nejsem proti pomoci hendikepovaným (sám jsem po dětské obrně a znám mnoho těch, kteří mají obtížné šance se v naší společnosti uplatnit), nebrojím ani náhodou proti „jinakým“ skupinám (naopak homosexualitu chápu z evolučního hlediska jako doprovodný jev zvyšování prosociálnosti a kooperativnosti u člověka). Nařizování a zákonnou povinnost považuji za špatnou. Jedná se pouze o alibismus, očišťování svědomí; navíc to moc nestojí.
Ale finančně zvýhodnit matky s dětmi, vytvořit dětský koutek v parlamentu, zajistit tlumočníky do řeči hluchoněmých na úřadech nebo provést stavební úpravy pro tělesně postižené a poskytnout jim podporu pro přepravu je zcela o něčem jiném – to není pozitivní diskriminace, ale kompenzační podpora, utvářející sociální sounáležitost a solidaritu. Sem by měla směřovat snaha o zvýhodňování, i když to něco stojí.
Co s tím, páni politici? Co s tím, naše soudnictví? Cos tím, každý sám před sebou?
Vladimír Blažek
Cukrárna v domě č. 9
Z cukrárny U supa se šířily melodie hrané na elektronické klávesnici Yamaha. Pan Rudolf Kozák si tak vyplňoval pauzu, než přijdou návštěvníci. Nad ním na stěně odpočíval vycpaný sup. Na dveřích nápis „... jinak otevřeno, pokud jsou dveře otevřené“. Zkrátka poklidné ospalé odpoledne na náměstí ve Vimperku.
Vladimír Blažek
Naše „nahota“ a co všechno s ní souvisí
V 60. letech napsal známý zoolog a etolog knihu, která vyšla pod českým názvem (ne zcela správným) „Nahá opice“ – v originále „The naked ape“, což však znamená nahý lidoop. V ní se zaměřil na člověka pohledem zoologa. Inspirativní je v mnohém dodnes.
Vladimír Blažek
Bod nejhlubšího úpadku je současně bodem obratu
Poněkud polozapomenutý český spisovatel Jaroslav Putík napsal kdysi v nějaké své knížce, že bod nejhlubšího úpadku je současně bodem obratu. Tato myšlenka mi uvízla v mysli natrvalo.
Vladimír Blažek
Je dobré věřit v Boha?
Na iDnes mám oblíbených několik blogerů. Mezi ně patří i Vlastik Fürst. Pokud ve svých příspěvcích zrovna netlačí na pilu s tím, jak je dobré věřit v Boha, pociťuji s jeho životními názory rezonanci. Ale je tedy dobré věřit v Boha?
Vladimír Blažek
Pravěcí bratránci a počátek člověka a lidství
Spletitost evoluce člověka je čím dál více komplikovanější. Alespoň se to zdá na základě srovnání genomu nás „pravých“ (tzv. anatomicky moderních) lidí, neandrtálců a tzv. děnisovanů. Co vše se za vztahy mezi námi a našimi bratry či bratranci skrývá?
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 vás může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Potkani v Praze nemají klid. Deratizátory doplňují nečekaní spojenci
Potkani v pražských stokách letos neměli zrovna klidný rok. Pražské vodovody a kanalizace (PVK)...
Praha zažije první Pyžamovou jízdu metrem. Cestující vyrazí v nočním úboru až do Motola
Vyrazit ráno do pražského metra v pyžamu? Za normálních okolností by člověk nejspíš sklidil pár...
Konec chlouby za miliardy: Zamíří nejdražší lokomotivy Českých drah do šrotu?
Měly představovat vrchol českého železničního strojírenství a stát se moderní oporou dálkové...
Zvonice, odkud estébáci sledovali ambasády, skrývá nečekané příběhy
Pozorovací stanoviště Státní bezpečnosti z doby totality se v Praze staly po 17. listopadu 1989...
Skauti chtějí Třebíčí listopadovou připomenout 17. listopad 1989
Třebíčští skauti připravují na 17. listopad akci Třebíč listopadová, která má osobitou formou...
Třeboňsko je z výšky hezčí než sever Francie, říká fotograf Jiří Jiroušek
Už 30 let Jiří Jiroušek létá na motorovém paraglidovém křídle nejen nad českou krajinou a fotí....
Listopadové události připomene ve Zlíně Koncert svobody i průvod studentů
Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva připomene ve Zlíně 17. listopadu...
Seniorka po napadení ve Dvoře Králové nad Labem zemřela v nemocnici
Třiasedmdesátiletá žena zemřela v nemocnici po pátečním napadení v jednom z domů ve Dvoře Králové...

Co darovat lidem, kteří už všechno mají? Třeba více času na sebe
Ponožky, kosmetika nebo další hrnek do sbírky? Vánoční dárky nemusí být jen o věcech, které udělají radost na pár minut. Někdy je nejlepším dárkem...
- Počet článků 54
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1445x
Seznam rubrik
Oblíbené články
- Mé pracoviště - katedra
- Mé pracoviště - oddělení
- Mé články v Britských listech
- Mé články v Neviditelném psu
- Portál OSEL



















