Naše „nahota“ a co všechno s ní souvisí

V 60. letech napsal známý zoolog a etolog knihu, která vyšla pod českým názvem (ne zcela správným) „Nahá opice“ – v originále „The naked ape“, což však znamená nahý lidoop. V ní se zaměřil na člověka pohledem zoologa. Inspirativní je v mnohém dodnes.

    Jedním z nejnápadnějších znaků člověka je totiž málo rozvinuté ochlupení těla – zdánlivá „nahota“. Neochlupených druhů najdeme mezi savci více – z „nejnahatějších“ si uveďme například pásovce a luskouny s jinou ochranou těla. Mezi primáty jsme však ojedinělí. Proč?

    Názorů na to je více. Nejpravděpodobnější se zdá, že příčinou byl náš pohyb. Občas jsme museli pochodovat na větší vzdálenost a někdy jsme museli i spěchat. Později jsme se naučili běhat. Tím docházelo k přehřívání těla a bylo nutné se ochladit. Nejlepším způsobem ochlazení je pocení a tak jsme se srdnatě potili. K tomu se nám vyvinulo mimořádné množství potních žláz – nemáme v tomto smyslu žádného konkurenta. Abychom se mohli ochlazovat pocením, museli jsme se zbavit srsti.

    Existují odůvodněné úvahy o tom, že „nahota“ se nám i líbila, neboť byly zřetelnější tělesné znaky související s výběrem partnera – např. silueta trupu, zvětšená ňadra. Později se asi stala světlejší pigmentace žen předmětem zájmu ze strany mužů (v mnoha společnostech jsou žádanější světlejší ženy).

    Chlupů však nemáme zrovna málo, ale máme je krátké a slabé, i když na různých částech těla různě. Větší část povrchu kůže tak není dostatečně chráněná. Omezené ochlupení má mnoho důsledků. Například naši předkové v Africe museli ztmavnout, aby netrpěli onemocněními kůže včetně rakoviny. Naši evropští prarodiče pak museli naopak zesvětlat, aby si mohli vyrábět dostatek vitamínu D a kyseliny listové. Ztráta srsti, pokud k ní došlo velmi dávno, měla za důsledek, že se mláďata  nemohla přidržovat – své potomky musely matky plně držet a nosit. V zimě (a asi již dříve v Africe v chladných nocích) nám srst chyběla jako ochrana před prochladnutí. Zde někde lze hledat počátek oblékání a stavění přístřeší, možná i využívání ohně. Bylo naše „znahatění“ náhodnou mutací nebo důležitou změnou?

    Ztráta tekutin pocením nás přiměla k hospodaření s vodou. Naši předci si ji zřejmě nosili s sebou (z jižní Afriky máme přes 50.000 let staré nálezy zdobených pštrosích skořápek, které mohly být čutorou na cesty). Naše šíření po světě bylo v počátcích spojeno s toky řek a s pobřežím.

    Později „nahota“ kůže umožnila se intenzivněji zdobit a sdělovat různé informace – pomalováním, tetováním, jizvením (skarifikací). K tomu lze přiřadit spojení této „nahoty“ bez chlupů s oblékáním z důvodu ochrany vedoucí k mnohoznačné symbolice skutečné nahoty bez oblečení.

    Ať tak či onak, má naše biologická „nahota“ a kulturní nahota mnoho souvislostí. Až se půjdete opalovat a budete se potit, vzpomeňte si na naše pradávné předky, kteří putovali pláněmi východní Afriky. Až se budete dotýkat pleti milého nebo pozorovat krásu ženského těla, vzpomeňte na to, co tomu muselo předcházet – odsrstění.