„Doporučení“ římskokatolické církve ústy papežů nepoužívat kondomy je vděčné (a věčné) téma pro kritiku, neboť je očima nevěřících a neortodoxních věřících zcela nesmyslné. Přesto ...
Dovedu si představit, že používání kondomů může být natolik „netradiční“ (např. ve smyslu oddělení muže od ženy něčím umělým) nebo nepříjemné, že vede k jejich nepoužívání, jako tomu bylo svého času v Indii a možná i jinde. Stejně tak mám pochopení pro touhu mít hodně dětí, podporovanou navíc mnohde tradicí. Nakonec však stejně lidé s růstem životní úrovně docházejí ke snaze o omezení potomstva, ať už k tomu použijí jakýkoliv prostředek: buď sofistikovanou hormonální antikoncepci nebo dokonale jednoduché kondomy či v nejhorším případě potraty, ba dokonce i zabíjení novorozeňat (jak tomu zřejmě bylo v Číně, kde však šlo také o to mít syny a nikoliv děvčátka).
Církev byla proti umělé regulaci početí oficiálně vždy a její argumenty bych nemohl odbýt mávnutím ruky, byl-li hluboce věřící (např. chápu odmítavé stanovisko církve k potratům, byť se s ním neztotožňuji). Neoficiálně ale dokázala nakonec přimhuřovat oči, jak o tom svědčí, sice ne zcela vždy jednoduchý a přímočarý, ale přeci jenom jasný vývoj ve většině zemí Evropy, pomineme-li poněkud militantní postoje k potratům v Polsku a jinde. S přenosem HIV na člověka a s jeho pandemickým šířením nastala nová situace. Postoj církve se náhle stal méně smířlivý a navíc aktivní. Je nutné se ptát proč.
Aniž bych chtěl jakkoliv snižovat víru v Boha a příslušnost k nějaké církvi, domnívám se, že hlasité brojení proti užívání kondomů a volání po věrnosti v partnerských vztazích se opírá o zastrašování AIDS(em). To je trest za náš laxní přístup k tradičním hodnotám. Nepoužívání kondomu se tak vlastně stává donucovacím prostředkem k dodržování křesťanských pravidel. Nedávná diskuze na různých platformách o spolehlivosti či nespolehlivosti kondomů mi z tohoto úhlu pohledu připadá směšná a zavádějící (mlžící). Hluboký vzájemný cit a úctu mezi mužem a ženou nelze nařídit a ani k nim nutit pod hrozbou trestu (např. pohlavní nebo jinou chorobou). U AIDS navíc je pohlavní styk jen jednou z více variant přenosu. Kondom není pendrek a nedá se jím posilovat moc. V Evropě to samozřejmě nefunguje.
Nechal bych si tyto úvahy sám pro sebe nebo pro rozhovory s přáteli, nebýt Afriky. Ať už nastala situace s promořením obyvatelstva některých subsaharských oblastí virem HIV z jakýchkoliv důvodů, je zdejší perspektiva více než tristní. Velká část Afričanů je přitom bez hlubšího vzdělání. Posilovat si moc zde vyzýváním k nepoužívání kondomů je krátkozraké a nezodpovědné. Pan papež a všichni věřící nechť mi prominou – nechci Vás urážet, jen mi je smutno nad blízkým obrazem Afriky (a v menší míře i nad oblastmi, které by se časem mohly dostat tamtéž).
