Knírek Salmy Hayekové

Na zdi nad mým počítačem visí fotografie Salmy Hayekové. Patří totiž mezi ty ženy, u nichž se nahlas přiznávám k tomu, jak moc se mi líbí. Současně mi připomíná, že s tou krásou je to nějak komplikované.

    Nedávno jsem někde četl, že v souvislostí s přípravou na roli slavné mexické malířky a emancipované buřičky Fridy si Salma nechala dokonce narůst knírek – tak moc stála o to, co nejvěrněji vyjádřit zobrazovanou hlavní postavu. Mimo to, že tento její film (jemuž dělala i produkci) je z těch, které jsem s Hayekovou viděl, jednoznačně nejlepší, je na této věci zajímavý právě onen knírek.

    U žen je různorodost hladiny tzv. androgenů, hormonů projevujících se jako mužské pohlavní hormony, tedy včetně testosteronu, nemalá. Jsou produkovány v kůře nadledvin snad jako meziprodukty či polotovary pro jiné steroidní hormony. Jejich konkrétní vnější projev závisí i na souhře s ženskými pohlavními hormony, především estrogeny. Právě proto když ženy dosáhnou klimaktéria a dojde u nich k ukončení menstruací – tedy dojde-li k menopauze, klesne u nich množství estrogenů tak, že se začnou u mnohých projevovat androgeny. Sníží se jim tón hlasu, začnou jim výrazněji růst chlupy na těle a také na obličeji. Objevuje se u nich i náznak knírku.

    Jenomže některé ženy mají vyšší hladinu androgenů a i přímo testosteronu již v pubertě, kdy se jim utváří pohlavně rozdílné znaky. Pak mohou mít některé rysy podobné mužským rysům, což se týká zvláště obličeje. A Salma takové maskulinní rysy v obličeji rozhodně má. Všimněte si třeba šířky dolní čelisti. Její krása a současně „mužnost“ jsou ale v rozporu s teorií a s experimentálními výsledky studia atraktivity obličeje. Podle nich jsou ženy s jemnějšími a mladistvými rysy jednoznačně atraktivnější. S tím nic nenadělají ani kulturní rozdíly v pohledu na krásu.

    Ale lidová zkušenost upozorňuje, že krása žen nemusí spočívat pouze v oné jemnosti, křehkosti a mladistvosti. Ženy „uhrančivé“ a vášnivé jsou právě ty, které můžeme označit jako mírně maskulinní. Vedle toho také evoluční psychologie nám přeci jenom nabízí nějaká možná vysvětlení, která však zatím nebyla prokázána. Např. víme, že vyšší hladina testosteronu a tím vyšší míra maskulinity ukazuje na lepší kvalitu genetických předpokladů pro utváření obranného systému, pro což je ženami preferována mužnost u mužů. Proč by to nemohlo být v určité  míře i naopak? A dále: je známo, že vyšší hladina testosteronu (i při podávání k léčebným účelům) zvyšuje u žen sexuální touhu a míru dosahování orgasmu. Že bychom my muži (někteří či všichni někdy občas) na toto byli citliví?

    Zkrátka i biologické základy lidské krásy, o kterých již není nutno pochybovati, jsou až dost komplikované a tím fascinující. Stejně jako Salma Hayek na stěně nad mým počítačem.