Já bloger a mí čtenáři

Podobně jako Malý princ si k sobě připoutal lišku a tím za ni začal nést svůj díl odpovědnosti, tak jsem možná k sobě připoutal několik duchovně blízkých, kteří otevírají moji blogerskou stránku a něco očekávají.

Zdravím

Před půl rokem jsem pro zcela jiné starosti vysadil ze své odborné publikační činnosti a snahy popularizovat zajímavosti o člověku, lidech, člověčenství a lidství. Dotklo se to i mého blogu. (A možná, že jsem i poněkud vyhořel.) Při pohledu na statistické údaje návštěvnosti mé stránky jsem zjistil, že se na mne občas koukne celá řada neznámých či skrytě známých přátel – denně je to i po půl roce mé mlčenlivosti něco mezi 15 a 35 nahlédnutími. Nejvíce mne dostalo nápadné povyskočení návštěv těsně před Štědrým dnem a hned po Novém roce. Jsou to jistě zvláštní dny spojené s vnitřním rozechvěním, nadějemi, přáními a touhou po blízkosti druhých. A tak děkuji mým hostům za podrbání kdesi v limbickém systému mozku, kde se utváří pocit radosti a libosti.

(Nebo to byla náhoda? V tom případě mi stejně udělala radost.)