Euthymie

Ačkoliv jsme ve své podstatě hedonističtí, tj. toužíme po příjemných pocitech a vyhledáváme je, ne vždy to umíme. Někdy však stačí celkem málo.

   V psychologii existuje od 80. let myšlenka vytváření obrany před stresem a nemilými zážitky pomocí drobných radostí. Dokonce má pro to i odborný název – euthymie. Samozřejmě tím neobjevila nic nového pod sluncem, neboť mnozí z nás tento princip dávno uplatňují zcela spontánně (či alespoň občas). Jedná se o to, že uvědomování si běžných denních událostí, které nám nabízejí sice malou, ale přeci jenom nějakou radost, nás celkově nalaďuje pozitivně a tím nás „zoceluje“ proti událostem nepříjemným. Jedná se o to vnímat např. oběd nikoliv jako nutný příjem živin a energie, ale jako událost naplněnou vůněmi, chutěmi a barevností. Jindy se může jednat o pohled do krajiny, která přestane být kulisou našeho přemisťování odněkud někam, ale nabídne přemnoho detailů, kombinací a kontrastů barev a tvarů, šumění větru, vlnění trávy, chvění vzduchu ... Nejedná se (nebo nemělo by se jednat) o požitkářství, kdy se zmíněné zážitky stávají prioritou, kvůli které přestávají být jiné věci důležité. Nejedná se (nebo nemělo by se jednat) ani o vytěsnění a potlačení nepříjemných věcí, odsunutí stresu do pozadí.

   V životním spěchu se zapomínáme občas zastavit a všímat si okolí. Nepovažujeme za důležité tento návyk procvičovat a zušlechťovat. Občas něco nápadného jako duha nebo panoráma hor v nás vzbudí údiv a pocit nádhery. Tím se utěšujeme, jak se nám daří zachycovat dennodenní krásy. Neuvědomujeme si ale, že se lze naučit vidět častěji a chápat lépe takové střípky reality. Vnímání světa nemusí být jen pasivní záležitostí; naopak můžeme se na něm velmi aktivně podílet. Může být objevné a tvořivé. O toto obohacování prožitky a o pocit radosti a pohody z nich u euthymie právě jde.

   Další možností je něco drobného udělat a vytvořit, čímž si zpestříme (nebo ještě lépe druhým) místo, kde se nacházíme, a čas, který prožíváme. Jednou z funkcí emocí je podporovat poznávání a obměňovat reakce na měnící se životní podmínky. V evoluci se zřejmě vytvořila schopnost radostně prožívat i drobná nová zjištění a drobné úspěchy a tak nás udržovat v neustálé pozornosti a tvořivé aktivitě.

   Místo toho se necháváme spíše zlákat intenzivnějšími zážitky, na kterých se přímo nemusíme podílet, které jsou dostupnější a které společnost nabízí v rychlém sledu jeden za druhým, čímž se snižuje až vytrácí jejich pozitivní emocionální náboj; pak vyhledáváme další a další. Pochopitelně nás také naplňují a obohacují, ale spíše v poznávací neboli kognitivní rovině – bezprostřední emocionální prožitek radosti se jakoby rozpouští v mnohosti poznatků. Tím si možná podřezáváme větev, na které sedíme.

    Samozřejmě se nelze vždy a snadno radovat. Může nás pohltit deprese, může nás zablokovat neúspěch nebo kritika. Vyhledávání každodenních radostných prožitků, tedy euthymie, nám ale má pomáhat k tomu, aby dopad negativních událostí nebyl zničující.