Duha je krásná, i když není

Svět vnímáme mnohdy na základě klamů. Nemusí být tím, jak se nám jeví, ale prostřednictvím toho, jak se nám jeví, jej přesto poznáváme. Rozjímáním nad poznatelností světa se stal René Descartes významným a slavným filozofem (a mnozí další). My v běžném životě nad poznatelností světa nerozjímáme, ale občas se pozastavíme s překvapením a úžasem před nějakou záhadou. Jednou z takových je duha. Zkušenost nám říká, že duha se může objevit po dešti, když vysvitne sluníčko z mraků. Kdykoliv se objeví, zastavím se. Zaparkuji  auto málem v příkopu, abych neblokoval provoz na silnici, vylezu a hledím na průsvitné barvy a dokonalý obloukovitý tvar, který se klene nad omytou přírodou. Půjdete-li k duze blíže, bude Vám ustupovat a nepřipustí vniknutí.

Jako dítě jsem toužil do duhy vstoupit a nechtěl jsem věřit dospělým, že to není možné. Pak jsem se ve škole nechal poučit, že se jedná o lom světla na drobných kapkách vody ve vzduchu. Isaakovi Newtonovi jsme vděční, že si duhu můžeme fyzikálně vysvětlit. Duha vlastně není, je to jen důsledek určité souhry okolností, která nám dává obraz stejně klamný, jako je zalomení hole ponořené do vody.

Náhodnost toho, že občas býváme obohaceni zážitkem duhy, jde dál. Nebýt skutečnosti, že rozlišujeme barvy, duhu bychom nikdy neviděli. Barvy přitom dokážeme rozpoznat (ale ne každý stejně) pomocí jen nepatrných rozdílů mezi třemi typy světločivných buněk v sítnici oka. Tento dar jsme získali od našich pradávných předků mezi primáty (opicemi), kteří potřebovali lépe odlišovat kvalitu listí a zralost ovoce při shánění potravy ve větvích pralesních stromů.  Mezi savci jsme ve schopnosti barevného vidění přeborníky. Sice již po stromech nelezeme (s výjimkou dětských her či šplhání pro kokosové ořechy), ale barevnost světa nám zůstala zachována. Ne třeba v takové míře, jako včelám (ty vidí i „barvy“, na které naše světločivné čípky nestačí), ale zaplať pánbůh za to. Včely možná vidí duhu ještě širší a barevnější než my na rozdíl třeba od našich psích souputníků, kteří z ní nemají nic. Kdybychom neviděli barevně, tak bychom stejně objevili zákonitosti lomu světla a učili se o nich ve škole, ale neužili bychom si to.  

Klamů, nepřesností a nepravd nám naše smysly předkládají denně mnoho. Musíme si neustále ověřovat, co to vlastně vidíme nebo slyšíme. Vymýšlíme si nejroztodivnější přístroje a složité návody, aby nám umožnily zjistit, že všechno je trochu jinak. Například, že duha vlastně neexistuje. Přesto je krásná a budu se i nadále těšit, že až zaprší, tak vykoukne slunce, aby se jeho paprsky lámaly každý trochu jinak a dopadaly na mé tři různé typy čípků v oku.