Chtěl bych být gorilou

www.smh.com.au/.../2007/12/11/1197135432757.html

Mám rád naše nejbližší  příbuzné – velké lidoopy, tedy šimpanze, gorily a orangutany. Nejen pro vnější podobnost lidem, kterou rozpoznají již malé děti. Nejen pro to, že je pozorovat je jedno z nejzajímavějších divadelních představení. Ale především proto, že jsou mi zrcadlem  mých lidských vlastností. Svět lidoopů je mnohonásobně složitější, pestřejší a komplexnější, než si dovedeme běžně představit. My lidé máme pro ty živočichy, kteří nejsou lidmi, jediný termín – zvířata. Lidoopi jsou tedy zvířata, ale rozdíl mezi mou, nedávno zemřelou fenkou pudla Čudlou a vůdčím samcem šimpanzí tlupy v Plzeňské ZOO Baskem je tak veliký, že pokaždé, když se jdu s vnoučaty na něj podívat, mám pocit, že mu lezu do soukromí bez jeho souhlasu, že tudíž obtěžuji.

Všichni tito tvorové  dokážou uvažovat, složitě se domlouvat, prožívají  radosti a smutek, umějí si pomáhat a hašteřit se, uvědomují si i sami sebe (jak dalece se vědomí „JÁ“ podobá našemu, je však otázka). Všichni se však stávají vzácnějšími a některé poddruhy jsou již našim přičiněním na vyhynutí. Zvláště se to týká goril horských, žijících téměř uprostřed občanských válek a národnostních konfliktů.

Oba druhy šimpanzů (učenlivý  a bonobo) se staly středem mnohaletých studií, které nám odhalily mnohé neznámé oblasti jejich chování. Střeží pečlivě hranice obývaného území, spolčují se do part, vyjadřují si často a důkladně přátelské vztahy (především vzájemným čištěním srsti, oním tzv. „hledáním blech“), obchodují, používají nástroje apod. Ale také dokažou „válčit“ se sousední skupinou, tvrdě vymáhat uznání nadřízeného postavení a také loví opice guarézy nebo africká prasata štětkouny či poloopice komby. Bonobové jsou mírumilovnější, což asi souvisí s vyšším postavením samic a s jejich vyšší sexualitou.

Orangutani se chovají  jinak. Samci se přidružují k samicím jen na dočasnou dobu, když jsou v říji, a jinak si žijí spíše samotářsky, ale v úzkém kontaktu a vztahu ke všem okolním jedincům. I jejich život je spojen s vynalézavostí a složitou komunikací.

Nejlépe mi vycházejí  gorily. Jejich život plyne vcelku pokojně a poklidně. Ve skupině, která nebývá veliká (na rozdíl od šimpanzích tlup), jsou vyladěné vztahy bez mimořádných konfliktů. Obývaná území nemají jednoznačné hranice (není co chránit) a potravy je natolik dost, že se nemusejí o ni se sousedy dohadovat. Být vůdčím samcem má určité nevýhody v podobě zodpovědnosti za ostatní členy tlupy včetně mláďat, ale na druhou stranu málokterá šelma si na gorily něco dovolí. 

I přes zdánlivě hrozivý  obličej jsou mi nejmilejší gorily (i když šimpanzi jsou nám lidem nejbližší). Když to tak všechno shrnu, chtěl bych být gorilou. Jen kdyby nebylo lidí.