Plavková mánie

Né, není to tím, že na pár dní vykouklo sluníčko a na mě by lezly letní pudy. To je tak, když pracujete v ženském kolektivu.

Takže se ani nenadějete a na stole máte katalog od jedné firmy s oblečením.

Letmo jsem ho prolistovala a s kolegyněmi se shodujeme, že cenově by se nám líbilo něco dostupnějšího. Zvlášť já, co miluje poklady na Aukru za babku. Jsem rozhodnutá katalog odložit, jenže to bych se nesměla dostat do sekce plavek.

Je to láska na první pohled. Takové ještě nemám. Podprsenka je styl bandeau a nic takového se v mé skříni nenachází. Rychle kalkuluji svoji rozpočtovou sekci s názvem “udělat si radost“. Vypadá to nadějně, protože se tam rýsuje přebytek. Sice jen kolem čtyř stovek, protože jsem si koupila dva nové proteiny a ty nejsou nejlevnější a bylinkové doplňky, ale je tam. Vím, že se do těch čtyř stovek nevejdu, ale mohu zase pak některé budoucí věci na seznamu oželet. Drahý to jistě pochopí. Plavky jsou prostě plavky.

Následuje inventář skříně, konkrétně tedy plavkových zásob. Nic, nic, nic a zase nic, pak jedny rok staré s trojúhelníkovou podprsenkou, která se mi ještě k tomu zevnitř obarvila v termálech a nejde to vybělit, ale dá se v nich opalovat a pak dva roky starý poklad ze stejného katalogu, který je úžasný na aquaaerobik, protože nikde nic neztratíte a nehrozí, že si nějaká šňůrka vzpomene, že se rozváže, když to nečekáte. Jenže vršek jsou tankiny a v těch se holt neopálím. Pak už je to jen jednodílná nutnost, kam se mi nevejde předek, protože jsou snad ještě ze základky – zato kvalita je na jedničku a kupodivu jsou i stále módní, škoda no, stejně je schovávám. A do posledních mám teď zase předek malej, přeci jen jsem vážívala víc, tak se to kdysi vyplnilo. Zadek se mi naštěstí vejde pořád do všech. Shrnuto: potřebuju je.

Cestou domů o nich pořád ještě přemýšlím. Znáte to – takový ten pocit, kdy si říkáte, že si to možná koupíte, ale prakticky jste vlastně rozhodnutá ve fázi pokladna a zaplaceno.

Doma jsem na to nějak pozapomněla, ale nutkání, že jsem “ještě něco chtěla“ bylo neodbytné. Pak to naskočilo – plavky! Vygůgluju katalog a hledám a hledám. Najdu podprsenku a smutně vzdychnu. Velikosti 44, 46 a 48. Pokračuje to kalhotkovým dilematem – normální, panty nebo šortky? Vylučuji šortky, ty se mi teda fakt nepáčí. Panty mají zase jen ve velkých velikostech a normální ve 36. No to je fakt pech. Pro jistotu se jdu aspoň změřit, abych měla jistotu, že 36 fakt objednávat nemám.

Po zjištění, že se v mírách nic nezměnilo, se rozhodnu čekat, až mi mou 38 a 40 doplní.

Druhý den ráno aktualizuji načtené stránky. Kalhotky normální, velikost 40. Hurá a šup s nimi do košíku. Panty stále nemají, tak je to jasné. Barevně mi to takhle taky vyhovuje, protože ještě vybírat ze tří variant je úkol je dvě hodiny. Ale co to? Podprsenka nikde. Jen tři jiné varianty a ta, kvůli které mě to celé zaujalo fuč. No to se mi snad zdá. Čekám a čekám, načítám a lustruji. V poledne žádná změna a normální kalhotky už mají jen 42. Ještě, že mám v košíku zapikané ty 40. Tady je naštěstí z koše nikdo nevyhodí, takže je mám zaručeny.

A jak myslíte, že to čekání dopadlo?

Obsah košíku:

Kalhotky k bikinám

Barva: světle modrá
Velikost: 40

Bandeau podprsenka k bikinám

Barva: modro-červeně proužkovaná
Velikost: 38

Bikiny s našitým lemem, spodní díl

Barva: modro-červená s proužky
Velikost: 40

Zavinovací bikiny

Barva: tmavě hnědo-aquapuntíkovaná
Varianta: Košíčky B
Velikost: 38

Bikinové kalhotky (k zavinovacím bikinám)

Barva: tmavě hnědo-aquapuntíkovaná
Velikost: 40

Tak mám navíc jedny kalhotky, které se dají spárovat se zavinovací podprsenkou a ta, kterou chci, stále není. Odpoledne před cvičením zkusím ještě ty tankiny, abych si fakt byla jistá velikostí, a objednávám.

Dvoje plavky… Móóóc potřebuju :o)