Dračky

„Povídala včera Manča, že se mám zastavit na hrátky, šak sem u ní nebyla už týžden.“ Karel jí přikyvuje, ale myslí si své – jedním uchem tam, druhým ven.

Vrznou vrátka. „A helemese, de sem Toník. To on chce zas na chmel. Lidka ho vyhnala pro dračku. Ale vzpomeň, že máš bejt zavčasu u chalupy, ať zjitra nejsi jako látro".

„Tož mi něco vykládej, ne že tam s babama budete klepat báchory až do kuropění“, odvětí Karel.

„Pozdrav pánbu Toníku, choď dál a choď tak, šak sem ešče nejsmečila“, vítá ho Bohunka.

„Dejšto paňmámo. Tož Karle, podiž na žejdlík. Baby mají nejčko dračky, tak utěkám z chalupy. Budem se stavovati aj u Lojzy, šak má taky včile folk.“

„A idem Vitousům nebo do pivováru? Toník Vojtů povídal, u Vitousů mají nejčko pivec.“ „Tak idem do pivováru“, odvětí Toník. Vrznou vrátka a jsou pryč.

„Bětko, stroj se, už tak se pozdíme“.  Zaplete jí cůpky a bystrým okem zkontroluje čistotu šatečků.

Dračky se tentokrát konají u Pešků.

„Tož děte dál, Tonda už je z chalupy a chasa šla k muzice“, vítá je Pešková.

„Pozdrav pánbu Bohunko. A ty nám vedeš i Bětku, no ukaž se holka. Za pár let budeš na vdávání pro našeho Kubu. Neboj, šak on na tebe počká“. Dobrých dvacet ženských se sesype na malou Bětku. „Bětunko, ty budeš selka jak kyrysar, kdepa naše Stázka, to je celá bělota. Aspoň kdyby si pro ní přišel ňákej bohatec. Bohdá pak pudem na vejminek a chalupu jim necháme“, rozjímá Stašková.

„Jo, to když u nás býval Jindra vod Vondrů ze Žitný ve službě, to se mohla Anča v chalupě strhnout, aby se mu zalíbila. Byl to chasník k pohledání a za práci vzít uměl, ale on že chce jinou, lepčí. Co naplat, pro něj by snad byla i zámecká paní málo. Holota jedna vybíravá. Tak naše Anča bulela, a že si just najde ženicha vedle ve vsi mezi chasou Holkovskou, aby Žitňáci viděli,“ vykládá Šmákalka.

„To zas bude mela, až se poperou a náš Fanouš zas dostane po hubě, dyk není štonc naučit se prát“, strachuje se pani Starostová.

„Donesu ti z almary šaty po Lidušce, už jsi do nich určitě dorostla“, povídá Pešková a odchází do svátečního pokoje. To je pokoj naklizený s nastlanými peřinami, kam se moc nechodí a ukládá tam sváteční věci k podarování. V takových pokojích si děti nesmí hrát, aby něco nezamazaly a nenadělaly tam.

Bětka sedá na lavici, bere si ze škopku hrst peří a jedno jí spadne. „Holka, ty máš děravý ruce, takhle ti uteče každý štěstí“, hudrá Kafrová. Tu Bětka nemá ráda, protože je o pomlázce nařkla, že nechodili rachtat, že je neslyšela a nedala jim vajíčka. A přitom poctivě chodili skrz celou ves.

„Copa děravý, to ještě de, ale náš Antoš je má úplně volšový. Tudle sem po něm chtěla spravit štokrle, páč se kejklalo a on mi vám zaříz tu správnou nohu a teď sedim z kopce,“, dává k dobru Jaruška Vojtů.

„Tak Bohunko, co u vás v chalupě?“, začínají obvyklé tlachy. „Ále Stázko, musim do apatyky. Karel bude zas békat, ale potřebuju od apatykáře mast na klouby. Tovíš to révma mě zase bere“.

„Nic naplat, Toník je taky běsný, když má jet ku městu. To on tak naprat si břuch, na to ho užije. Ale na počtu a ke kupci skočit, to né. Darmo mluvit, s mužskejma je kříž“, ulevuje si Pešková.

„A teta, na co to dneska derem?“, ptá se Bětka. „Na cejchy, Bětuš. Musím pro Stázku chystat vejbavu. To budou panečku duchny“, odpovídá Pešková a shrabuje od bab kopky nadraného peří.

„Jarunko, jsem ti dlužná toho bochníku, cos mi posledně donesla“. „Prosím tě, tu skývu? To nestojí za řeč, aspoň jsi měla co dát Fanouškovi, když Véna churaví“, rozpráví Havrdová s Markovou. „No snad dá bůh a Véna se spraví, abych nemusela volat felčara“, odvětí Marková.

„Má ty dobroto, dyť já mám v remosce buchty“, vylítne Pešková, jak když jí píchne. A už se line sednicí vůně tvarohových buchet. „Vem si Bětko, ať se spravíš, dyť jsi jako lunt“.

„No jo, copa naše Bětka. Ta se doma nezdrží. Tudle u Komanů zalejvala zahrádku, včera mi zas teta Slavíčků povídá, jak se jí líbí u nich za pecí. Ta schodila snad každé stavení ve vsi. Šak víte, dětí tu nejčko moc neni a chasa se s ní tahat nebude, tak bere zavděk každým“, povídá Bohunka.

Než se nadějí, je k půlnoci. „Snad nám Honzík poklidil dobytek, dyž jsme se tady tak šprajcly“, strachuje se Mašková.

„Dyť toho moc nemáte, Anežko. Slépky jdou hnípat, jak padne rosa a kravka se podojí zrána“, uklidňuje jí Pešková.

„Tak spánembohem“, loučí se sousedky a ubírají se do chalup. Příští týden se dere u Mašků.

„Bětko, nezapomeň přijít na dračku, mám pro tebe schovanou čekuládu, tak aby ti jí Lojzík nesněd a taky říkal, že ti půjčí novej mlíč, co mu dovezl děda od Starostů“, láká jí Mašková.

Bětce zrudnou tvářičky a je ráda, že to v té tmě není vidět. Lojzík jí dal předevčírem první pusu u hájku. To jí tu čekuládu určitě nesní.