Můj internista přišel s návrhem, že mi předepíše něco na povzbuzení, v našem věku to prý rozhodně nemůže škodit, zamrkal na mě tento statný šedesátník, otec několika malých dětí. Čím starší tatínek, tím většinou chytřejší potomek, tvrdí gynekolog MUDr. Šuk.
Zhruba čtvrtinu důchodu jsem tedy zaplatil za krabičku modrých tabletek, ze zvědavosti, člověk má zkusit všechno. S Viagrou jsem se odebral do hospůdky na sraz s kamarády. Stal jsem se terčem posměchu těchto, ale jak víno odplavovalo zábrany, jeden z nich, unavený novinář, mě překvapivě požádal, jestli bych mu neprodal jednu tabletku.
Vzápětí se přidal druhý, strhaný vedoucí odboru ministerstva financí a majitel náročné mladičké milenky, a nakonec, k všeobecnému překvapení, i nejzachovalejší z nás, sportovec tělem i duší, nazývaný „železný muž“.
Rozprodal jsem přátelům tabletky po 424 Kč 75 hal., jak jsem to z celkové ceny vypočítal na kalkulačce na mobilu. Jednu modrou jsem si ponechal.
Večer jsem se rozhodl ji premiérově vyzkoušet. Než však došlo k praktické exploataci, byla žena náhle odvolána do divadla, za účelem zaskočit za nemocnou kolegyni. V návodu k přípravku se praví, že tento působí až čtyři hodiny, ovšem pokud by ani potom nepřestal působit, pozor, je třeba vyhledat lékaře.
Snažil jsem se čekání na ženu rozptýlit sledováním letního retro pořadu v tývý, kde, nevím proč, mi mladistvý pábitel Klaus nasládlým hlasem dělal díru do hlavy. Do toho volal přítel, že si mně okamžitě potřebuje vylít srdce, protože ho vyhodili z práce.
Sešli jsme se v nedalekém baru, oblékl jsem si volný plášť, který jsem tam nesvlékl. Vyslechl jsem přítelovy stesky, nenápadně sleduje hodinky. Tableta stále ještě působila, aniž by ji oslabily ohavnosti na ministerstvu financí, o nichž jsem se dozvídal. Uklidniv přítele, odebral jsem se domů, přičemž jsem měl trochu technické problémy v těsných otáčivých dveřích pohostinství.
Žena volala, že se bohužel trochu zdrží, jelikož v divadle natáčí televize.
Leže na zádech, zapnul jsem tuto – opět vysílali retro, tentokrát besedu nějakých prolhaných, v propadlišti dějin dávno zmizelých politiků, přepnul jsem na jiný kanál, kde byl retro medailon „ženy za pultem“, zvané též „Anna prodavačka“, ženy s poctivým, komunistickým chmýřím pod nosem. Viagra rázem přestala působit. S tímhle výrobci nepočítali.
Když se žena konečně vrátila, utěšovala mě, že příště se na nějakou chemii vykašleme.
A dodala, že za ty peníze si mohla radši koupit něco na sebe.
