Seděli jsme v obýváku, žena štrikovala, já s podřimovánim sledoval představování kandidátů na našeho budoucího prezidenta. Náhle žena ukázala prstem na toho šedivého, s hlavou na stranu: „To je ten, co mě osahával!“
Málem jsem spadl z pohovky. Kde by ji mohl osahávat – ona na mítinky nejezdí, na Vysočinu také ne, Becher bar v Praze nenavštěvuje.
„To bylo za revoluce, té sametové,“ vysvětlila mi žena. Tenkrát jsem byl na Dobříši a už podesáté přepisoval zakázaný scénář, když se přířítila z divadla, kde hrála, a že musím ihned do Prahy, vypukla tam revoluce. Zrovna byly k večeři hovězí oháňky, řekl jsem jí, ať si dá taky, byly výborné. Křičela na mě, že jsem pecivál a kontrarevolucionář. Zvedl jsem se. Kuchařka za námi volala, že je škoda odejít, budou ještě palačinky. Jako když v revolučním roce 1848 volala pani Fričová za synem a mladým Sabinou, aby se z těch barikád vrátili včas k obědu, že chystá švestkově knedlíky. Taky o ně přišli, a kdoví, jestli toho pak nelitovali, jako já později těch palačinek.
Herci besedovali s publikem, na jevišti byl tenkrát i tehdejší prognostik, nyní prezidentský kandidát. Moje žena se mu líbila, tak ji obtěžoval, ale ona (věrná mně) ho odmítla. Při děkovačce si stoupnul do řady vedle ní a pokoušel se ji zezadu osahávat.
„Politik je taky jenom chlap,“ povídám tolerantně, „hele, třeba Kennedy. A revoluční doba si žádá revoluční činyl“ „Jenomže on mi při tom lstivě šeptal: „Vidíš, ted' před lidma se nemůžeš bránit!“
„A to jsem zvědavá,“ dodala žena s pohledem na obrazovku, „jak tenhle bude dělat tu poctivou politiku, co nám tady slibuje. Prezident krade pera, kandidát osahává.“
A ještě řekla, že mu tenkrát dupla na nohu.
„Cože?“ lekl jsem se. „A co když se opravdu stane tím prezidentem?“
„Tak ty bys mě radši nechal osahávat?“ zamračila se žena. „Ty kariéristo!“
Vysvětlil jsem ženě, že kdybych byl kariérista, neseděli bychom v tomhle otřískaném činžáku a nedívali se na televizor staršího typu na pořad, kterého bych se mohl sám zúčastnit jako jeden z prezidentských kandidátů.
Uznala, že mám taky jednou pravdu.
