Řecká ekonomika nepotřebuje další škrty, ale nový Marshallův plán!

Skutečnost, že řecká ekonomika je málo výkonná se ví už dob Helmuta Kohla. A že si díky tomu Řecko na své potřeby nedokáže vydělat, víme stejně tak dlouho. Změní na tom něco nová Bruselská dohoda mezi věřiteli a Řeckem?

Odložíme-li ideologické brýle, pak Řecko táhnou ke dnu nejen jeho dluhy, ale i nízká míra jeho exportu. Byl-li na začátku finanční krize řecký export zboží a služeb srovnatelný například s portugalským, pak Portugalsko má dnes „náskok“ téměř o 20 mld. euro. Jinými slovy, rostl-li by řecký export stejným tempem jako ten portugalský či španělský, recese v Řecku by už s největší pravděpodobností byla u konce. Objemově v řeckém vývozu jasně vedou petrochemické výrobky, farmaceutika, následované zemědělskými komoditami, hliníkem, mědí a hutnickými materiály. Otevřeně si řekněme, že stávající struktura vývozu žádným perspektivním tahounem není, díky velké mezinárodní konkurenci v těchto komoditách. Východiskem pro skutečný únik Řecka z dluhové pasti by byl ze strany EU podrobně rozpracovaný „Marshallův plán“, jenž by Řecku pomohl vybudovat exportní průmysl s vysokou přidanou hodnotou, jenž by se stal jeho „hlavním živitelem“.

Bohužel, žádný „Marsallův plán“, poslední dohoda mezi věřiteli a Řeckem, ani náznakem nenabízí! Naopak, co věřitelé v čele s Německem po Řecku požadují je pokračování politiky úspor a zvyšování daní. Snad ani ten nejblbější Germán si nemůže myslet, že zvyšování daní bude oním kýženým impulsem, jenž dá vzniknout vrstvě nových podnikatelů, kteří zvýší zaměstnanost a rozhýbají trh. Snad ani ten nejblbější Germán se nedomnívá, že vysokými daněmi přiláká zahraniční podnikatele do země, kde další škrty sníží kupní sílu obyvatelstva. Vyšší daně jen ekonomiku dusí! Svatá prostoto!

Vnucování politiky tvrdého šetření, bez snížení dluhového zatížení (odpuštění části dluhu) —  je politika, odsouzená k prohře a řeckou ekonomiku jen více stáhne ke dnu. Dříve či později půjčky dojdou a Řecko se zcela zákonitě znovu objeví „nad hladinou“ - s prázdnými kapsami!

Souhrnně řečeno: nerozvine-li se export a naopak škrty, úspory a vyšší daně ještě „podříznou“ kupní sílu obyvatelstva a tím i vnitřní trh, nezbude nám (EU) nic jiného, než řecké ekonomice vypravit slavnostní funus. Upřímně přiznávám, že této nejnovější Bruselské dohodě, po ekonomické stránce, naprosto nerozumím. Je na tom laskavý čtenář lépe?  

Závěrem mi dovolte, podělit se Vámi o několik osobních postřehů z Řecka. Mezi tři nejzávažnější výtky za strany laskavých čtenářů patří: vysoká přezaměstnanost ve veřejné sféře, korupce a vysoké důchody. Také mě zajímalo, proč je v Řecku přezaměstnanost ve veřejné tak vysoká. Vysvětlení jsem dostal následující: „v našem kraji je vysoká nezaměstnanost, a když mladé nezaměstná státní správa, tak už nikdo. Zůstanou na ulici a zvlčí. Tak co je lepší“? Jinými slovy veřejná správa v Řecku funguje jako „sociální brzda poslední záchrany“. Co se týče korupce, pracovně jsem procestoval všechny jihoevropské státy a ve srovnání s nimi, řecká korupce představuje „běžný jižní standard“. Co mě skutečně rozesmálo, že v Řecku se korupce nejmenuje korupce, ale „startovné“. Ptal jsem se i na výši důchodů. Vysvětlení znělo následovně: „zvlášť v chudých oblastech s vysokou nezaměstnaností tvoří důchody jediný pravidelný příjem celé širší rodiny“. Tak co Vy na to – snížit, nebo ponechat?

A co říci na úplný závěr? Bruselská dohoda znamená úplné zničení řecké národní suverenity, bez sebemenší naděje na vymanění se z dluhové pasti. Nápadně mi to připomíná záchranáře, který místo aby topícímu podal pomocnou ruku, přidrží mu ještě hlavu pod vodou!

Příště: Proč Alexis Tsipras prohrál? Ve svém prvním rozhovoru po odstoupení z funkce popsal bývalý řecký ministr financí Janis Varufakis podrobnosti z jednání o záchraně Řecka a zároveň poprvé odhalil záložní plán, který měl připravený, aby Řecku zajistil lepší postavení při jednání s věřiteli.