Do příštího jara se bude bojovat.

A potom Bůh suď.

Rusko už couvnout nemůže a Ukrajina kupředu také ne.

Až na to křesťanství a pravoslaví, v tom byste si mohl udělat trochu pořádek, docela dobrý.

Spíše nás seznamujete s tím, jak vidíte – filtrujete realitu světa.

To je potřeba dnes nejvíce vnímat u každého, pak to je cesta ven z bludného kruhu ... .

Pokud se na to podíváme z širšího dějového času, od Arabského Jara, jež rozvrátilo křehké režimy na Blízkém východě, Africe ... , nástup IS, exodus do Evropy, teroristické útoky ve Francii, okupace Krymu Ruskem, nástup Covidu a prozření z globalizace výroby a světa, odchod madam Merkel, jež otevřel cestu Putinovi k okupaci Ukrajiny, až po uprchlické vlny, či odstoupení V.B. z EU.

Vše je to vlastně zpětný tlak tzv. vychýleného těžiště západní společnosti co se týče řádu, hodnot, cesty, vnitřní politiky ... , oproti vnější drsné realitě a predátorských civilizací, přírody, planety. Končí jedna éra globalizace světa jako důsledek rozpadu bipolárního světa USA – SSSR, jež přinesla na chvíli klid zbraní a vnější tlak.

Tento zpětný tlak z mnoha ohnisek krizí ve světě, není to jen Ukrajina, Hamas, ale Erdogan, Lukašenko, Putin, je to Írán a jeho mocenské ambice, pak tu je krize v Jemenu, krize v Afrických zemích atd.

To vše směřuje k obnově role Evropy, a to geopolitického hegemona oblasti, a dále změně perspektivy pohledu na svět jež vlastně řídila pravá mozková hemisféra, kde je cit pro rodinu, emoce, láska, duchovnost, ekologie atd. a tu mají aktivnější ženy a od 2. sv. války přišla feminizace společnosti, a od roku 2010 zrychlení a Evropa najednou nemá silné osobnosti jako byl třeba maršál de Gaulle, Khol, Mitterand, je zde vláda kolektivu a socialismu.

Pak nás naše media neseznamují s vnitřním dění ve Francii, Španělsku, Nizozemí a v jiných státech, to nahradila orientace na jedince a jejich prkotiny v životech ... . Přišel nástup tzv. mileniálové generace, jež je vlastně "dítětem" této epochy jež končí ... . Co nás táhne ke dnu tak je neschopnost vnímat věci v rámci dějové časové kontinuity a mimo své písečky ...

Naše vnímání kontinuální dějové reality končí v noci v posteli a druhý den už víme prd a aktivují se další děje tak že v tom jen plaveme. Zo vlastně je i pád našeho dnešního evolučního druhu člověka a vytváří se tlak na jeho další evoluci.