V poslední době se společností začalo společností exponenciálně šířit kdeco. Exponenciální jsou moudra o exponencialitě, analýzy o tom, jaký je rozdíl mezi matematickým a jazykovým významem toho slova,
exponenciálně se šíří katastrofické vize naší pandemické budoucnosti...
Zkrátka žijeme v exponenciální době.
Jediný, kdo to ignoruje, je ten, díky kterému se slovo exopnenciálně šíří nejméně geometrickou řadou. Ne-li exponenciálně.
Ano, tušíte správně. Je to ten virus, kvůli kterému se to šílenství tak exponenciálně šíří. Náš drahý koronáč už asi našel svoje tempo a, jak se už druhý týden po sobě ukazuje, nehodlá na něm nic měnit. Žádný exponenciální trysk, žádné masové dechberoucí šíření. Konstantní tempo.
Ono už ani není kam. Vzhledem k tomu, že se infekce šíří z jednoho velkého ohniska ležícího prakticky uprostřed Čech, totiž z Prahy, ta vlna už narazila téměř po celém svém obvodu na hranice, tedy ty geografické, tudíž i administrativní. Výjimkou je Morava, která je od Prahy dost daleko na to, aby si na východě vypěstovala vlastní moravské ohnisko.
Díky tomu, že se čelo vlny, na kterém se infekce šíří nejrychleji, už přes republiku prohnalo, nějaký příkrý nárůst už očekávat netřeba. Nakazitelných ubývá.
Smutné a nepochopitelné je, že jen málokdo je ochoten si to připustit. A trestuhodné je, že ještě 7 měsíců po začátku epidemie nemáme jediný údaj, který by popsal skutečný stav nákazy v populaci. Zato máme půl bilionu sekeru, desetitisíce rodin podnikajících v turistickém ruchu na mizině a potentáty, kteří se s jistotou beztrestnosti předhánějí ve strašení a vymýšlení represí.
Hezký den...
