Ruská válka na Ukrajině pokračuje, fronty se prakticky nehýbou, v ostřelovaných městech umírají civilisté, které Rusové ženou koridory do Ruska, střílejí na ně a ženou je zpět. Lidé se bojí, o své životy.
Čeho se bojí lidé u nás? Největším strašákem dneška je totem u benzínové pumpy. Z reakcí mnoha občanů, z vystoupení a projevů četných politiků se zdá, že až cena benzínu překročí 50 korun za litr, zhroutí se náš svět.
Z mnoha stran slyšíme, jak musí vláda něco dělat - nejlépe snížit daň jako v Polsku, zamrazit ceny elektřiny jako na Slovensku, případně narvat hlavu do ruského zadku jako v Maďarsku. A nebo dělat, že se nás to netýká a dál posílat eura Putinovi za jeho plyn a dělat, jakože Vladimir Vladimirovič ty peníze rozdá nejpotřebnějším, aby zahnal jejich hlad, jako v Německu.
Je třeba uznat, že volání po tom, aby vláda začala v této věci opravdu konat, má velmi racionální základ. Drahé energie uvrhnou mnoho domácností do stavu, kdy budou vydělávat pouze na to, aby nezmrzly a přežily. Těm je třeba pomoci - rychle a účinně. Je třeba je identifikovat a nasměrovat k nim potřebná opatření. Podpory, úlevy, termínovaná zvýhodnění.
Ostatní i přes rychlé zdražování nepocítí zvýšení cen energií - ať již v přímých platbách, nebo nepřímých, kdy se zdražení energií promítne do cen konečných produktů - tak fatálně, přesto ani pro ně nebude jednoduché to akceptovat. Tyto domácnosti nepotřebují přímou podporu. Válka vyžaduje nebývalou solidaritu, a jakákoliv plošnost je popřením solidarity. Co potřebují, je vidět, že ti, co mají pravomoce, konají. A že konají razantně, rychle a správně.
Česká vláda by měla nyní vyvinout maximální úsilí k tomu, abychom se odstřihli od Ruska jako dodavatele energií. Mobilizovat domácí zdroje - využít jako surovinu především domácí hnědé uhlí, urychleně zapracovat na přípravě a následné výstavbě potřebných bloků jaderných elektráren.
Pozastavit na potřebnou dobu emisní povolenky, odložit likvidaci lokálních topenišť, která by měla nastat letos na podzim. A třeba i podpořit prodej elektromobilů - i kdyby zatím "jen" na úrovni hromadné dopravy. Městské autobusy spotřebují hodně nafty, její nahrazení elektřinou by bylo znát.
A začít aktivně spolupracovat na nové evropské energetické koncepci. S maximálním důrazem na soběstačnost EU v energetice a odsunutím skleníkových plynů na druhé místo v pořadí. Abychom mohli řešit skleníkové plyny, nesmíme být vydíratelní.
Ergo - ačkoliv nejsem žádný boháč, nějakou dobu snesu litr benzínu za stovku. Ale musím vědět, že ti, kteří to mají na starosti, dělají všechno proto, aby to trvalo co nejkratší dobu. Nikdo nemůže chtít, abychom se s tím smířili napořád, a zároveň se třásli, že za eura, která posíláme do Ruska za plyn a ropu, Rus nenakupuje a nevyrábí zbraně, se kterými si pro nás přijde.
I Rus se poučí. A stejnou chybu jako na Ukrajině znovu neudělá. Nedávejme mu do ruky větší klacek. Naopak, složme se na pořádný plot a pevná vrata.
