Potřetí usedám ke klávesnici, abych veřejně popřemýšlel, proč FVE, vlastně kompletně OZE, ano, nebo ne. Podle reakcí pod mými dvěma předchozími texty usuzuji, že je to téma přinejmenším dráždivé. Vlastně neusuzuji, spíš se to
potvrzuje.
Bohužel hned na úvod musím konstatovat, že dneska už mi nejspíš skončí neschopenka (nejvyšší čas, ve čtvrtek mám jet s našimi žáky na veletrh do Brna, díky kovidu už jsme 5 let na podobné akci nebyli), tudíž budu muset opět přiložit hlavu k dílu a nezbude mi už tolik času, hlavně na šmejdění po netu a těžbu nesmírně zajímavých fakt, k čemuž mne poňoukají příspěvky z diskuzí.
Ale pojďme zpátky tam, kde jsem minule skončil. K fotovoltaickým panelům a jejich výrobě v Evropě.
V diskuzi se objevil a velmi ne zaujal argument, že FVE panely v Evropě nelze vyrábět bez závislosti na surovinách z Číny a Afriky, odkud pochází většina vzácných kovů k jejich výrobě použitých. Napadlo mě, že si dotyčný plete panely a baterie, a tak jsem se pustil do hledání. Našel jsem Diplomovou práci Bc. Marty Koudelové absolventky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy "Chemické složení fotovoltaických panelů a jejich rizikovost" z roku 2017. Z ní vyplývá, že hlavními prvky použitými při konstrukci těchto panelů jsou křemík, hliník, železo, sodík a vápník. Dalšími prvky s koncentrací desítek až tisíců mg/kg jsou měď, stříbro, antimon, cín, zinek a olovo. Vše, kromě antimonu, jsou prvky v Evropě snadno dostupné v potřebném množství. Jeno pro představu 1 FVE panel váží asi 20 kg a obsahuje gramy, maximálně desítky gramů jednotlivých prvků. Ostatní je konstrukční materiál převážně organického původu.
Teď k tomu antimonu. Antimon, resp. jeho oxid, se vkládá do křemíkové mřížky jako jakýsi narušitel. Tím vznikne polovodič typu N. Proti němu se přiloží vrstva polovodiče typu P, kde se místo oxidu antimonu použije oxid india.
Antimon se skutečně těží převážně v Asii, hlavně Číně, Laosu, ale hlavně v Tádžikistánu. Těží se ho asi milion tun ročně a drtivá většina produkce je určena pro metalurgii a chemický průmysl. V Evropě se těžil mezi válkami. Jeho spotřeba je tak nízká, že se nevyplácelo získávat ho z rud s obsahem antimonu okolo 50 %. Tyto rudy doprovázejí rudné žíly především stříbra, u nás se hojně těžilo u Příbrami nebo v okolo Mariánských Lázní.
Indium je také vzácný kov, dokonce ještě vzácnější než antimon. Jeho světové zásoby se odhadují na cca 2800 tun a má se za to, že největší ložisko india na světě leží na německé straně Krušných hor, asi 220 tun. Obou těchto prvků jsou ve FVE panelech řádově gramy.
Proč to píšu? Z uvedeného vyplývá, že to není nutnost dovážet vzácné kovy z nestabilní ciziny. Je to skutečně především důsledek hospodářské politiky tzv. vyspělého světa posledních několika dekád, kdy jsme do Asie vyváželi práci a tím si vybudovali téměř absolutní závislost na dovozu z této části světa.
Zkrátka, tentokrát nelze než souhlasit s proslulou větou Vladimíra Špidly: Zdroje jsou. Nedostatek surovin není hlavní příčinou toho, že se v Evropě vyrábí jen nízká procenta (některé zdroje uvádějí pouhé 1 %) celkové světové výroby FVE.
Nechci být dnes zbytečně dlouhý, proto radši skončím. Příště si pomudruji o úložištích a distribuční síti.
Hezký den.
