Letošní mediální léto se nese ve znamení zemědělství. Přetřásá se vliv zemědělství na tvorbu krajiny, zadržování vláhy, horce aktuálním tématem je trávení či netrávení hrabošů. A lidé jsou na to citliví.
Cítíme se být ohroženi. Suchem, chemickými preparáty, které zemědělství používá, rychlým úbytkem živočišných i rostlinných druhů, živočišnou výrobou, protože skot prdí metan... Zároveň se cítíme být i kompetentní si k tomu říci svoje. Lovíme z paměti poučky z prvouky, fragmenty z budovatelských seriálů i kusé vzpomínky z návštěvy babičky a dědečka kdesi na venkově. Operujeme pojmy jako "hluboká orba", o níž soudíme, že se zanedbává a je nahrazována "vtlačováním sadby do rozrušeného strniště", pohoršujeme se nad tím, že dnes už sláma neleží na poli až do podzimu, jak jsme to zhusta vídali za komárů.
Jak to tedy vlastně je? Co se dnes na těch polích vůbec děje? Pojďme si o tom vyprávět. Ostatně je docela příhodná doba. Léto je totiž období, kdy se přímo rozhoduje o dvou úrodách - o té letošní a o té příští rok. Léto přivádí do polí prakticky všechno nářadí, které mají zemědělci k dispozici. Nechme teď stranou to, jestli jsou lepší velké šíré lány nebo malá políčka obehnaná mezemi a remízky - na to bude ještě čas - a pojďme se soustředit na jednotlivé operace. On ten vliv na krajinu, druhovou pestrost či na klima jsou závislé právě na nich.
Nejznámějším symbolem léta na poli je sklízecí mlátička, lidově zvaná kombajn.
Monstra ne nepodobná přízrakům hřmotně plující porostem, doprovázená oblaky prachu, sklízí především obilí. Ale umějí sklidit a vymlátit i celou řadu dalších plodin - řepku, mák, kukuřici, hrách, traviny na semeno a další. Samotná sklizeň - tedy posečení porostu, oddělení zrna od slámy a jeho následný odvoz z pole - je však jen zlomkem celkového objemu prací, které je třeba v létě na poli vykonat, aby letošní i ta příští úroda dopadly co nejlépe.
Jak jsem řekl - zrno od kombajnů odvezou traktory na vlečkách nebo nákladní auta na korbách. Kam? Nejdřív většinou někam pod kolnu a pak do čističky a sušičky k posklizňové úpravě a do výkupu. Ještě letos se tam taky podíváme.
A co sláma? Jsou v podstatě dvě možnosti. Buď ji kombajn uloží do řádku, ze kterého ji následně sebere samosběrací vůz nebo lis, nebo ji rozdrtí v instalovaném drtiči slámy a rozhodí po poli. To v případě, kdy zemědělec nemá pro slámu využití. Pokud se sláma uklízí, musí se to udělat co nejdřív po sklizni, nejlépe ještě týž den. Jakákoliv prodleva nepříznivě ovlivňuje hospodaření s vodou, jak si povíme dál. Úklidem slámy končí na poli hospodářský rok a začíná nový, na jehož konci bude sklizeň následující plodiny.
Okamžitě po odvozu slámy je třeba provést jednu z nejdůležitějších polních prací - podmítku. Podmítka by měla proběhnout do 48 hodin po odstranění porostu. Proč?
Jarní obiloviny jsou na poli zhruba 3 - 5 měsíců, ozimy víc než dvakrát tolik. Za tu dobu se povrch pozemku slehává, tuhne a vytváří se tzv. půdní škraloup. Celistvá, málo propustná pokrývka, která obsahuje velké množství kapilár, jimiž vzlíná půdní vláha směrem k povrchu, která ale zároveň brání rychlému vsakování srážkové vody, takže ta většinou odtéká z pole pryč. Čím těžší půda, tím větší má sklon k půdnímu škraloupu. Pokud je kyselá a musí se vápnit, je to ještě horší.
Po odstranění porostu se na slunci a ve větru vzlínající voda rychleji odpařuje a pole se více vysušuje. Proto je třeba pole bezodkladně podmítnout, a to do hloubky cca 6 - 12 cm. Hrudky vzniklé rozbitím škraloupu přeruší kapilární systém, zastíní ústí kapilár, chrání je před větrem a samy mnohonásobně zvětší vsakovací povrch pro případnou srážkovou vodu. Tím sníží rychlost odpařování půdní vláhy a vytvoří jakousi houbu, která do sebe nasaje případnou dešťovou vodu.
Avšak to je jen půl významu podmítky. Druhou polovinu tvoří velmi efektivní likvidace plevelů. Po sklizni na poli zůstane spousta nežádoucích semen. Ať již plevelných rostlin (laskavec, svízel, pcháč atd..), nebo rostlin zaplevelujících, tedy ztracených semínek předchozí plodiny, která je sice kulturní, ale následnou plodinu může omezovat. Všem těmto semínkům podmítka vytvoří příznivé podmínky pro vzejití. Semínka vyklíčí a orba, která by měla následovat za cca 2 týdny, je zlikviduje. Přemění je na hnojivo.
Nářadí pro podmítku se jmenuje podmítač a často připomíná pluh. To je důvod, proč se často podmítka s orbou zaměňuje. Dnes už se ale používají i jiné druhy podmítačů, především talířové, protože účelem podmítky není půdní skývu obrátit a zaklopit, podmítač pouze rozruší půdní škraloup.
Z dob svých mechanizátorských začátků v osmdesátých letech si pamatuju, že se k podmítce přistupovalo dost laxně, sláma většinou ležela na poli do podzimu. Dnes, když se podíváte kolem sebe, vidíte, že pole jsou skutečně rychle podmítána a že zemědělci si své půdy i vody více váží.
Tady je odkaz na video s podmítajícím kirovcem, tenhle ruský třistakoňový kolos se dneska už málo vidí.
Příště si povíme něco o orbě.
