Toto povídání jsem už měl hotové, ale nález dvou otrávených čápů mě přiměl do něj ještě sáhnout. Vždy se snažím odfiltrovat svůj názor, ale dnes chci říci, že za hraboše si mohou zemědělci sami a použití jedu hraničí se zločinem.
Minule jsme si povídali o hnojení. Dneska si povíme, jaký význam má pro půdu střídání (rotace) plodin, tedy osevní postupy. Mohlo by se zdát, že o tom, co se kde bude sít, rozhoduje výhradně trh. Ale je to opravdu tak?
Půda je - jako v zemědělství prakticky všechno - živý materiál. Mrtvá půda nerodí, to už jsme si řekli. A abychom půdu udrželi živou, musíme se k ní podle toho chovat.
Jednou z podmínek udržení zdravé půdy je sestavení správného osevního postupu. Tedy poskládání pořadí plodin, tak, jak půjdou za sebou během trvání jednoho cyklu.
Stejně jako různí živočichové potřebují k životu různé živiny, stejně tak i rostliny jsou kupodivu docela vybíravé. Co jedné chutná, druhé může i škodit. Monokultury (opakování stejných plodin po sobě) z půdy vyčerpávají stále stejné živiny. A protože i rostliny vyměšují (nojo, opravdu), v podstatě si kálejí do vlastního hnízda. Každá plodina má svoje symbionty i škůdce, monokultury podporují rozvoj těchto škůdců a vyvolávají nutnost chemického ošetření...
A - jak už také víme - každá plodina (nebo alespoň skupina plodin, jako obiloviny, okopaniny a pod.) vyžaduje také specifické zpracování půdy před setím či sadbou - jinou hloubku orby, jiné hnojení.
Pojďme si ukázat, jak se po sobě jdoucí plodiny navzájem ovlivňují, v praxi. Vezměme si si klasický 4-honový osevní postup, jemuž se někdy říká Norfolkský.
1. rok - Ozimá obilovina
Předplodinou je jetelovina - jetel nebo vojtěška. Po jetelovinách je nutná hluboká orba, protože jeteloviny mají velmi bohatý a hluboký kořenový systém, který je třeba rozrušit. V půdě navíc zůstává mnoho organického dusíku, protože jeteloviny (podobně jako luskoviny - bob, fazole, hrách, peluška apod) žijí v symbióze s bakteriemi, které dusík vážou. Orba může proběhnout v létě, je dost času na přípravu půdy a setí.
Ozimé obiloviny se vyznačují vyššími výnosy, než jarní odrůdy. Ozimá pšenice může "sypat" i 100 q z hektaru. Po jetelovinách mají všechny předpoklady dát dobrou úrodu. Půda je odpočatá, plná organické hmoty s vyváženým poměrem uhlíku a dusíku, a je schopna relativně dobře udržet i průmyslové hnojivo k podpoře vývoje plodiny. Obiloviny z půdy nevyčerpají veškeré živiny, takže mnoho jich zůstane i pro následující plodinu.
2. rok - Okopanina
Ozimé obiloviny dozrávají obvykle o něco dříve než jařiny, což opět dává prostor pro dostatečnou přípravu půdy na následující plodinu. Jak už víme z minulých kapitol, okopaniny potřebují také hlubokou orbu a dostatek statkových hnojiv. Často se jako meziplodina vysévá buď hořčičná směska na zelené hnojení, nebo luskovino-obilní směska (hrách, vika, oves) na krmení. Obojí obohatí půdu o živiny.
Okopaniny (agrotechnicky sem patří kromě brambor a řepy i kukuřice a slunečnice), půdu poměrně vyčerpají. Řepa i brambory jsou schopné vydat až 600 q hlíz či bulev. Navíc se často sklízejí až na podzim, takže už není čas na kvalitnější přípravu. Vetšinou se sotva stihne orba, navíc pouze mělká. Proto následuje
3. rok - jarní obilovina
Nejčastěji ječmen. Další jarní obilovinou jsou jarní pšenice či občas ještě můžeme zahlédnout oves. Ten se ale moc nepěstuje. Dává malé výnosy, dozrává pozdě a tím znesnadňuje podsev. Jařiny půdě nic nedávají, naopak čerpají zbytky živin, které v půdě zůstaly hlavně po jetelovině a okopanině.
To ale nijak nevadí, často se vysévá sladovnický ječmen, který potřebuje jen málo dusíku a tak mu nižší obsah tohoto prvku nijak nevadí.
4. rok - jetelovina
Současně s obilovinou se vysévá v jedné operaci i jetelovina (hlavně jetel nebo vojtěška). Ta roste pomaleji než obilí, takže obilí ji snadno přeroste, zastíní a tím ještě víc zpomalí její růst. Po sklizni obiloviny se směska dostane ke světlu a začne normálně růst. Někdy se ještě na podzim stihne i jedna sklizeň jeteloviny.
To znamená, že po jařině se neoře, půda se nechá ležet a odpočívat. Jeteloviny svými dlouhými kořeny obohatí půdu o organickou hmotu a dusík. Daní za to je vyšší stupeň vysoušení půdy, protože jeteloviny tahají vodu i z větší hloubky, mají bohatý nadzemní systém a tím i velký odpar. Proto se nechávají většinou jen rok.
A celý cyklus se opakuje.
A jak je to dnes? Dnes se používá tříhonový systém obilovina/obilovina/kukuřice nebo řepka. Orba a animální hnojení přichází jednou za 6 let, protože obiloviny a řepka se sejí pomocí bezorebných technologií a hnůj se zaorává pouze pod kukuřici. Půda ztrácí humus, sype se do ní stále více průmyslových hnojiv. Bez orby se vyčerpává stále stejná cca 15 - 20 cm tenká vrstva ornice, půda nemá čas si odpočinout. Navíc je utužována stále výkonnějšími stroji, které jsou sice schopné díky pásům a širokým pneumatikám snížit tlak v kolmém směru, ale ty stovky koní výkonu dnešních traktorů utužují půdu ve směru vodorovném, a proti tomu není obrany.
To vše vyhovuje škůdcům žijícím v hlubších vrstvách půdy. Tedy i hrabošům. Nic je neruší, nic je nevyhání. Mají se doslova jako v bavlnce.
Komunisti zničili půdu i krajinu rozoráním mezí a melioracemi, ale aspoň dodržovali osevní postupy. Dnešní zemědělští velkovýrobci nejenže tento stav nijak nenapravili, ale ještě omezili plodinovou pestrost a navíc ještě víc zintenzivnili výrobu.
Menší hospodáři se sice snaží, ale sami to neutáhnou.
A do toho ještě slyšíme volání velkofarem po dotacích ne na hektar, ale na jednotku produkce. Pokud na to odpovědné osoby přistoupí, bude to pro naši krajinu i potravinovou soběstačnost velmi ohrožující. I čápi se už přesvědčili, že hraboši zabíjejí.
Tak, konec mého osobního pohledu, příkládám odkaz na příklady sestavování osevních postupů, tady je 4honový.
Nashle příště.
