V týdnu mi přišlo video, na kterém moje dvouletá vnučka Matilda počítá to deseti. Seven a eight jí ještě moc nejde, ale je to Australanka, ona to dožene. Koncem léta a začátkem podzimu nám do rodiny přibyli dva vnuci. A tak mě
nemohlo nenapadnout - do jakého světa přicházíte, vy, naši potomci? Co vám tu zanecháme? Bude něco, na co bychom mohli být hrdí? Něco, čím jsme výjimeční?
Uvařil jsem si čaj a popřemýšlel. Co dobrého jsme udělali?
Zbavili jsme se komunistů? Jak se ukazuje, spíš jsme jim pomohli vysvléci se z kazajky, která už byla těsná i jim, aby se mohli u těch svých korýtek lépe ohánět a nahrábli si víc pro sebe.
Vyrovnali jsme se s minulostí, abychom jí nezatěžovali budoucnost? Vypadá to, že pořád inklinujeme k sociálním inženýrům, kteří vědí nejlépe, co je pro nás dobré. Neustále se rojí hejna těch, kteří klackem šíří Dobro, přičemž Zlo je jim v patách jako věrný pes.
A náš poslední majstrštyk? To, čím jsme opravdu výjimeční? Dnes ráno jsem narazil na článek o tom, jak virus omezil kontakty mezi umírajícími a jejich blízkými. A to mě přivedlo k zajímavému postřehu.
Generace našich předků, ať již byly jaké chtěly, když o něco šlo a teklo do bot, vždy raději obětovaly své životy, aby ochránili lidství a budoucnost svých dětí.
My obětujeme lidství i budoucnost našich dětí, abychom ochránili své životy.
Někdy si říkám, Matildo, že by možná bylo lepší, aby ses česky neučila. Že se o svých předcích dozvíš jen z překladu, a tam se, doufám, mnohé ztratí.
Hezkou neděli!
PS Dnes neotvírám diskuzi. Co si o mně kdo myslí, celkem vím, a nechci dávat prostor těm, kteří si myslí, že se toho zbaví plivancem nebo lajkem plivance jiného. Hezky se v tom pohrabte sami, tak, jak umíte.
LV
