Co je pošetilejší? Věřit, že dnes zanikne Svět? Nebo věřit v Boha, kterého nikdy nikdo neviděl ani nejdokonalejším dalekohledem? A kdy jindy si tuto otázku položit, když ne dnes?
Kdysi nás na škole učili, že bohy si lidé vymysleli, aby si pomocí nich vysvětlili jevy, které si jinak vysvětlit nedokázali. Blesky, povodně, zatmění Slunce, střídání dne a noci…
O něco později si lidé vymysleli vědu. I když jí tak zprvu asi neříkali. Věda vysvětlila blesky, povodně, střídání dne a noci…
Zdálo by se, že víra v bohy tak ztrácí smysl, že věda nakonec stejně všechno vysvětlí.
Ale bohové přežili. Změnili formy, jména, chování i počet, ale přežili.
Asi proto, že pro někoho je lákavější tajemno, než věda. Nebo proto, že věda odpovídá na otázky a dává tak prostor pro nové záhady. Anebo proto, že bohové jsou mocným zaklínadlem a nástrojem jedněch proti druhým.
Počet bohů se postupně zmenšoval, až nejmodernějším náboženstvím zbyl jeden. Křesťané a Židé ho mají dokonce dohromady, vlastně jaksi „napůl“.
A to přesto, že blesky jsou pořád blesky, povodně pořád povodně a den se pravidelně střídá s nocí, i když někde jednou za pár hodin a jinde jednou za půl roku.
Není pošetilé věřit v Boha. Ani v jiné bohy. Představují Řád, který nás přesahuje. Řád, který jednou nevyhnutelně způsobí konec Světa. I všech ostatních světů.
V tom se shodnou víra s vědou.
Nevím, jestli věřím v Boha. Určitě si ho nepředstavuji jako staříka na kamenné stéle, laskavě pečujícího o kuličku, kterou uplácal z hlíny a nechal ji koulet se kolem Slunce.
Nevěřím teoriím o dnešním ani jiném brzkém konci Světa, přestože nelze úplně vyloučit, že nastane. Sudů s prachem, na kterých sedíme my i celý náš známý vesmír, je dost.
Věřím, že lidská inteligence, lidský rozum, cit a společné cítění jsou ještě v plenkách. A že až vyrostou, najdou to správné místo pro vědu, pro bohy, a že se naučí smířit s neodvratným koncem.
A proč VY nevěříte v boha?
