Nový rozměr oranžové drzosti hejtmana Zimoly

Motto: Socialismus je společenský řád, který se rázně a nekompromisně vypořádává s problémy, které si sám nastolil a které by v jiném řádu ani nenastaly.   Úřadující šéf sociálních demokratů Bohuslav Sobotka se vrátil z dovolené, přečetl si noviny za poslední týden, sezval přátele z vedení strany na kobereček do Prahy a hned se duha souznění a dělné spolupráce rozklenula nad údolím Lidového domu. Michal Hašek plácal krakena po ramenou, ač před ním pár dnů zpět důrazně varoval, nejen Zdeněk Škromach, ale i všichni ostatní se usmívali (alespoň před novináři) a Bohuslav Sobotka vyzval v usnesení grémia ostatní spolustraníky, aby se nyní věnovali volbám a vzájemné napadání a osočování, pardon „předsjezdovou diskusi“ ponechali až na okresní a krajské konference strany.

Na následné tiskové konferenci Jihomoravský hejtman Michal Hašek prohlásil, že místo vnitrostranické řežby teď půjdou po krku vládě Petra Nečase.

Správně měl říci: „Půjdeme vládě po krku, aby už konečně někdo začal řešit naše průšvihy!“

V roce 2000 český Ústavní soud zrušil vyhlášku Ministerstva financí o regulaci nájemného a vyzval politiky, aby přijali zákon o nájemném, jenž by nájmy přizpůsobil tržním cenám. „Protiústavní je dlouhodobá nečinnost zákonodárce, jež má za následek ústavně neakceptovatelnou nerovnost a v konečném důsledku porušení ústavních principů,“ stálo tehdy  v usnesení Ústavního soudu.

V únoru 2005 konstatoval Evropský soud pro lidská práva, že v případě polské občanky Hutten-Czapské je místní vládou porušováno její právo užívat majetek (nájemní dům)  a přisoudil jí tehdy náhradu ve výši 13 tisíc Euro. Dále rozhodl, že původ porušování práva se nachází v systému a v domácí legislativě, která musí být změněna a porušování práva ukončeno. Rozsudek byl tehdy samozřejmě závazný i pro Českou republiku.

Bezprostředně po té požádal české majitele bytových domů s nájemným bydlením tehdejší ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek o shovívavost, protože prý připravuje zákon, který by s nálezem Evropského soudu pro lidská práva nebyl v rozporu.

V březnu 2006 náš Ústavní soud deregulaci nájemného, tak jak ji připravili vlády pod vedením sociálních demokratů,  znovu označil za protiprávní a diskriminační.

Známý bojovník proti deregulaci nájemného Stanislav Křeček , sám obývající (podobně jako šéf Sazky Hušák) byt s regulovaným nájemným, je hlavní tváří boje  s majitely nájemních domů.  Za uplynulých 20 let to byl právě on a jeho strana – ČSSD, kdo společně s komunisty blokovali přijetí normálního stavu. Například v roce 2004 navrhoval Stanislav Křeček aby se nájem platil v rozdílné výšce, podle příjmu nájemce.

Hrozící finanční sankce ze strany Štrasburského soudu pro lidská práva, který právě v těchto dnech začal projednávat stížnost českých majitelů domů a současně i počítat vzniklé škody, se staly záminkou pro stínového ministra pro místní rozvoj za ČSSD a hejtmana Jihočeského kraje Jiří Zimolu.  Na obstrukce své vlastní strany (paradoxně jak je u socialistů velmi časté i hájení zájmů těch nejbohatších) a udržování  perverzního stavu  mávnutím kouzelného proutku rychle zapoměl a s drzostí dosahující nových netušených rozměrů „...upozorňuje, že pokud současná vláda nezačne situaci okolo nájemného řešit, hrozí, že soud žalobcům kvůli nevyjasněné situaci přizná kompenzaci.

´Vyzývám proto ministra pro místní rozvoj Kamila Jankovského, aby tuto situaci bezodkladně řešil,´ uvedl ve své páteční výzvě Zimola..."

Michal Hašek před několika málo týdny označil hejtmana Jihočeského kraje Jiří Zimolu za mladou a  nadějnou tvář nové sociální demokracie.  Přemýšlel jsem tehdy v čem ta nová sociální demokracie Haška, Sobotky, Škromacha, Ratha, Zaorálka a Zimoly bude jiná, než ta stará Haška, Sobotky, Škromacha, Ratha, Zaorálka a Paroubka.  Po zcela neuvěřitelném Zimolově pátečním prohlášení si můžeme odpovědět.

ČSSD a její lidé se (bohužel) nemění. Lež a spoléhání se na krátkou paměť svých voličů zůstávají i nadále jako základní prostředky  její politické práce.

Právě tato strana a její čelní představitelé se totiž hlavní měrou zasloužili o to, že se celá věc dostala až do Štrasburku a že České republice  zcela reálně hrozí vysoké finanční sankce.  Podobně jako s účtem za průšvih jménem fotovoltaika bych i účet ze  Štrasburku poslal do Lidového domu.  A myslím, že na rozdíl od účtu za Tvrdíkovu velkorysou předvolební kampaň by tentokrát nestačil ani prodej sídla strany.  Jediné co by snad mohlo  zafungovat by asi byla rada geniálního finančního investora Stanislava Grosse.