Ledové hlavy

aneb Sériovka i v umění?   Don Thompson ve výborné knížce „Jak prodat vycpaného žraloka za  12 milionů dolarů“, aneb Prapodivné zákony ekonomiky současného umění a aukčních domů, popisuje story britského umělce Damiena Hirsta, jenž svého slavného žraloka ve formaldehydu prodal počátkem devadesátých let minulého století za 50 000 liber obchodníkovi s uměním Charlesovi Saatchimu. 

Saatchi v roce 2004 prodal  Hirstovo dílo „Fyzická nemožnost smrti v mysli někoho živého“ Američanu Stevenu Cohenovi za osm milionů USD.

No a když se ti žraloci tak dobře prodávali, tak si Hirst, génius marketingu, vystřihl ještě jednoho, menšího - asi jeden metr dlouhého  a prodal jej v roce 2004 do galerie v Soulu za nějaké 4 miliony dolarů...

Není známo, jaký názor na podobné umělcovo vykrádání sama sebe měl kupec „originálu“ Steven Cohen.

Mladá česká sochařka Markéta Jáchimová se s tím také nemazlí. V roce 2010 v rámci své klauzurní práce přišla s konceptem „Busta prezidenta Klause vyrobená z ledu, která se na slunci pomalu roztéká“.

Umělecké dílo s podobným námětem má v českých médiích vždy dveře otevřené, takže Markéta Jáchimová měla o publicitu tehdy postaráno.

Podobně jako tento týden, kdy přišla....  Hádejte s čím?   Bingo!  Trefili jste se!  S úplně stejným nápadem. 

Sice se podobně jak s Hirstovými žraloky opět  jedná o vykrádání sama sebe, ale to nevadí. Jde přece o to ukázat všemi dostupnými uměleckými prostředky, jak se končící prezidet Václav Klaus mýlí, když tvrdí, že se globálně neotepluje, i kdyby tu ledovou bustu měla umělkyně použít 50x dokola. A podobně jako přede dvěma lety, jak Česká televize, tak noviny a servery zůstaly umělkyni i nyní nakloněni.

Jsem rád, že jsem mohl svým podílem daní přispět na kulturní osvětu servírovanou nám laikům prostřednictvím brněnského Domu umění.  Jsem rád, že se NašeVaše Česká televize snaží o vyvážené reporty ze všech oblastí života a informuje nás běžné diváky o významných kulturních událostech.

Člověka potěší, když ví, že dotační peníze na kulturu nejsou vyhazovány z okna. Takto dotované umění je pak blíže k pracujícím masám, které nemají tolik peněz jako britští, američtí, nebo korejští (ti jižní) privátní sběratelé umění, kteří si umělecký prožitek musí zaplatit ze svého.