Drobné rozdíly

V posledním Reflexu je pod titulkem "Nejlepší loupež století" článek o neuvěřitelném příběhu, kdy hlavní účetní polské Solidarity Jozef Pinior v prosinci 1981, jen pár dnů před vyhlášením Výjimečného stavu vybral z účtu Solidarity příspěvky členů této první svobodné odborářské organizace.

Bylo to celkem 80 milionů zlotých a Jozef Pinior a jeho kolegové je zachránili před komouši.

Na celém příběhu jsou fascinující dvě věci:

1. okruh lidí, který jim v celé akci pomáhal. Od ředitele banky, který měl povinnost jakýkoliv hotovostní výběr hlásit okamžitě tajné policii. Místo toho nechal opít agenta, který měl vše kontrolovat. Přes arcibiskupa Gulbinowicze, který těch 80 milionů zlotých schoval na arcibiskupství a dalších 8 let dělal Solidaritě pokladníka, takovým způsobem, že když byl první "popřevratový" celopolský sněm, tak účetní předložili výkazy na všechny platby a jak pokladna tak účetnictví seděly bez jakýchkoliv pochyb, (v souvislosti s polským nakládáním se společnými prostředky je dobré si připomenout poněkud "kreativní" nakládání s penězi ze zahraničí v Občanském fóru, případně vytunelování peněz nadace Arpida Občanským hnutím Petra Pitharta a hlavně ten neuvěřitelný klid a selektivní slepota českých mainstreamových žurnalistů v těchto kauzách), až po pokladní v bance, která když viděla, že si lidé ze Solidarity vzali málo tašek, půjčila jim svůj kufr...

2. srovnání odborářů v Polsku v letech 1980 a 1981 s našimi odboráři z demonstrace 17. 11. 2012. Ta kombinace lůzoidní sebranky exbolševických bafuňářů švihnutá "ekonomkou" Ilonou Švihlíkovou versus polští bojovníci proti komunistům je poněkud deprimující.

Poláci o celé akci natočili film a posílají jej do boje o Oskara.

My bychom mohli zase naopak natočit film o tom, jak to bylo s Petrem Pithartem, nadací ARPIDA a zpronevěřenými penězi. Ovšem raději jej do žádné soutěže nepřihlašujme...