Třetí světová válka

Stále více si zaděláváme na třetí světovou válku. Příznaky jsou stále zjevnější a žel potvrzují, co už jsem napsal dříve.

Láska ke svobodě jednotlivce - hlavně ekonomické svobody - v Evropě a v USA už byla dávno odvržena. Pilíř euroamerické civilizace byl podkopán a tím uvolněn nástup antikapitalistické mentality. To bylo jediné, čím jsme se lišili od orientálních despocií. Mimo jiné proto máme problém odlišit dnes rozdíl mezi komunitami muslimů a námi. Stále jsme vyzývání našimi politiky, abychom se přestali odlišovat od muslimů a všech těch, kteří individuální svobodu nesnáší. Nevidíme nebezpečí v tom, když někdo neuznává individuální svobodu.
V prostoru orientálních despocií vyrostli takové režimy dokonce i v Evropě jako v Sovětském Svazu a jeho satelitech či v předválečném Německu nebo Itálii. O Japonsku nemluvím - to je přeci orient. A tzv. sociální státy “moderního” typu z dob Bismarcka s antikapitalistickou mentalitou většiny obyvatel jsou jen pokračováním despotické politiky pohrdající svobodou jednotlivce. Zánik starého Říma také souvisí s jeho pokusy o orientální typ vládnutí a zavedení nějaké podoby sociálního státu. Je skutečností, že mírová období v historii sociálních státu střídají její nevyhnutelné plody - období globálních válek či úpadků. Poválečné řešení pokaždé ještě více omezilo individuální a ekonomické svobody obyvatel nebo je alespoň nevrátilo na předválečnou úroveň. Proto jsou války a všechny druhy "válek" pro politiky tak přitažlivé. Získávají další moc a moc je pouze o demagogii získat na svou stranu horlivé stoupence vykonávající "špinavou práci".
Mnoho drobných symptomů nezákonnosti a nesvobody se slévají postupně do následujících dvou hlavních symptomů.
Za prvé čelní představitel koordinátorů zločinné státní manipulace s penězi - americký FED nejen že  vyhrožuje dalším paděláním peněz ale i plánováním hospodářských cílů. Socialismus v monetární oblasti se stává nepokrytě všeobecným socialismem. Komunistický manifest přeci požadoval zestátnění bank a tedy i peněz. Požadavek na světovou měnovou politiku je požadavek na všesvětový diktát socialistu bez možnosti úniku. Lze dosáhnout jen násilným zotročením většiny menšinou a zřejmě se bez světové války nepodaří. Už nyní američtí imperialisté mluví o “měnové” válce s Čínou. A ve válce na rozdíl od obchodu jde o poškození jednoho ve prospěch druhého.
Vidím například tento scénář: Američané nebudou mít peníze vůbec a zažijí hroznou frustraci a Číňané ztratí dolarové úspory, nic si za ně nekoupí. Všichni budou mít chuť se pomstít těm, kteří jejich bídu způsobili. A budou chudí a získají pocit, že válkou nemají co ztratit a mohou jen získat. Jakmile padne dolar, pak bude velmi nákladné ustanovit nové cenové poměry a to opět ochudí většinu lidí.

Za druhé američtí soudruzi v parlamentu, ve vládě, v centrálních bankách a v odborech, kteří padělají stále více peněz, cítí ohrožení od těch, kteří peníze tisknou v menší míře. A proti těm chtějí ochranná cla. To je další krok poškozující druhé a vedoucí k nenávisti a k válce. Před druhou světovou válku se takhle státy také poškozovaly. Clo je nejlepší příprava na válku, zbavuje se závislosti na druhých, kteří se lépe mohou stát cílem dobyvačné války. Zároveň cla ochudí většinu těch, kteří se clem údajně brání a jejich chudoba nepřinese větší toleranci k “nepřátelům”, na kterých už není tak závislá. Chudnou i sousedé a jsou také více ochotní zahájit válku proti těm, kteří je poškozují svými cly. Kladná zpětná vazba omezování obchodu a přátelské spolupráce rychle směřuje ke světové válce.

Nevím, co čekají mí bližní od budoucnosti, že jsou tak lehkomyslní a ukolébaní. Snad, že někdo za ně zase vybojuje jejich svobodu a dá jim jistotu jídla, bydlení, zdraví nebo "nesmrtelnosti".  Může se tak stát, že je opět někdo zachrání a nakrmí, aniž by sami cokoliv obětovali, ale spíše riskují při tom ztrátu nejen svých holých životů, ale i ztráty svých duší. Pohrdli svou svobodou a odpovědností jako ovce vedené na porážku a nerespektují svobodu ostatních a nárokují si jejich majetky a životy.  Rouhají se, protože otroctví a neodpovědnost velebí jako svobodu. Jako hříšníci zahynou strašnou a hanebnou smrtí a nikdy nenaleznou milost, pokud nezačnou znovu hledat co je správné a spravedlivé.