Propozice nové ústavy

Jak z pasti, do které jsme se dostali? Každý náš krok bez poznání nás stále hlouběji stahuje na dno. Přemýšlel jsem o tom a předkládám nějaké body k úvahám a zohlednění při našem jednání.

1. Člověk, společnost a Bůh
1. Člověk je společenský tvor žijící ve světě (slovanského “míru” - původně asi “přátelské soužití” od indoevropského slovního základu pro “milý”), který se od ostatních živočichů odlišuje touhou diferencovat se, přesahovat sám sebe - je transcendentní bytostí -  a má schopnosti poznávat jako Bůh dobré a špatné (Gn. 3,22). Člověk je za všech okolností ideologickým stvořením, odlišujícím se od zvířete v tom, že má, vedle rozumu a náboženství, uspořádanou a logickou představu či teorii vysvětlující jeho osobní a a společenskou existenci [Portlandská deklarace, zpracoval Erik von Kuehnelt-Leddihn v roce 1982].
2. Pokud má člověk schopnost náležet sám sobě a tedy být odpovědný za své skutky, je reálnou osobou. V tom je člověk “podobný Bohu” (Gn. 1,26).  Naproti tomu umělé, imaginární osoby, nenáleží sami sobě a vždy je musí zastupovat reálná osoba např. v rámci nějaké smlouvy. [Frank van Dun: “The Logic of Law”]
3. Ve společnosti nutně vznikají konflikty mezi osobami a proto musí člověk umět poznávat dobré a zlé. Jedná se o pluralitu a diverzity osob a svobodný přístup k vzácným zdrojům. Pluralita a diverzita je pevně zakotvena ve světě na Zemi a nadbytek je nemyslitelný v takovém světě. Proto při tomto konfliktu volby člověka mohou být dobré nebo špatné pro jiné lidi. Každá volba projektu k uspokojení nejnaléhavější pociťované nespokojenosti vyžaduje oběti - nemožnost uskutečnit další projekt kvůli nedostatku prostředků použitých na zvolený projekt . Svobodný bezkonfliktní přístup k vzácným statkům není možný bez společenské instituce vlastnictví. Řád našeho míru (světa) - přátelského soužití - závisí na jeho schopnosti poznat a respektovat vlastnické vztahy mezi sebou a ve svém vztahu k Bohu. Dobrým návodem pro respektování Zákona respekt je biblické Desatero (Ex. 2, 2-17).
4. Pokud člověk své místo hledá v božím řádu skutečnosti a přijímá oběť Ježíše Krista a svou nedokonalost a tuto skutečnost akceptuje změnou své mysli k lásce a spravedlnosti, ocitá se v dějinách neopakovatelných skutků lidí. Jinak se ocitá v mýtu věčného návratu. Člověk nemůže vyřešit svůj vlastní pád, rozpor mezi jednotlivcem a společností a vztah mezi Ježíšem a “césarem”. Co ale není možné u člověka, je možné u Boha (Lk. 18,27).
5. Člověk a společnost je trvale v nebezpečí podlehnutí gnózi  - “úsilí o zduchovňující abstrakci od světa, což konstituuje paradox světskosti, sekularizace, která se ustavičně dialekticky pozdvihuje nad sebe samu negací svých stvořených hmotných základů” [Rio Preisner: “Americana”] . Jevy ve společnosti nelze vysvětlit pouze ekonomickou vědou. Svět člověka není třeba ničit spolu s přírodou, aby byl stvořen znovu do obrazu neskutečné utopie “vládce s lidskou tváří”. Svět lidí na Zemi byl Bohem učiněn velmi dobře (Gn. 1.31). Člověk nemůže nic stvořit, může pouze měnit již stvořené.
6. Ekonomie je věda o významu a závažnosti účelného vědomého lidského jednání na základě hodnotových soudů na Zemi nutně vzácných prostředků. Ekonomie je nejrozpracovanější části vědy o lidském jednání.  Sama o sobě o člověku, společnosti  a dějinách nevysvětluje nic. Spoléhat se na “zdravý” rozum, který pozná výhody společenského chování nad nespolečenským, nelze kvůli nebezpečí nemoci rozumu zvané gnóze a kvůli nerespektování jiných reálných osob a také závisti. Podobně je nebezpečné spoléhat se i na “přirozený” výběr jednání a metody pokus a omyl. Dějiny ani společenské jevy nelze modelovat v pokusech. Na budoucnost lze usuzovat jen na základě porozumění. Člověk musí neustále činit pokání a odstraňovat  zlé a nesprávné myšlení bez závisti a přestat se rouhat dialektickou záměnou správného  a nesprávného a zároveň si vytvářet vlastní bohy - abstrakce, které se stvořením nemají nic společného a zaměňovat svobodu druhých s jejich zotročením (Mt. 3.8).
7. Programy zásahů do ekonomiky a práv lidí vždy implicitně vycházejí z nějaké ekonomické teorie ve shodě s příslušnou ideologií elit a tím ekonomie ztrácí charakter vědy a stává se pověrou, pokud ideologie nerespektuje zákony vztahů mezi přirozenými reálnými osobami a princip spravedlnosti v tom, že nevinná osoba je svobodná.
8. Hlavní použité prameny pro  oblasti:
1. Člověk, společnost, vláda, demokracie, ideologie atd. kniha
2. Ekonomie jak je pojata v díle “Lidské jednání” od profesora Ludwiga von Misese a v “Zásady ekonomie” (český překlad Liberální institut, 2006) od profesora Murray. N. Rothbarta (český překlad Liberální institut, 2005).
3. Právo jak jej chápe profesor Frank van Dun.
4. Bankovní reforma jak popisuje profesora Jesús Huerta de Soto v “Peníze, banky a hospodářské krize”.
2. Pojetí práva
1. Lidský jedinec je reálná osoba, neboť náleží sám sobě svými schopnostmi respektovat druhé reálné osoby. Osoba je svobodná, pokud náleží sám sobě a nikomu druhému a je svobodná pouze tehdy, pokud je nevinná.  Vinná osoba vždy náleží, tomu, koho svým nerespektováním k právům druhé reálné osoby poškodil. Nemůže být tedy svobodná. Prostředek je to, co náleží alespoň jedné osobě. Věc je to, co je mimo dosah náležení nějaké osoby.
2. Zákon je řádem mezi reálnými osobami. Zákon můžeme respektovat nebo nerespektovat a tím způsobit neodvratné následky. Není to něco, co máme poslouchat nebo neposlouchat.  Návod jak jednat mezi reálnými osobami není Zákonem, který tvoří společnost. Máme svobodu dělat vše to, co zvládneme, ale nemáme svobodu si vybírat následky.
3. Chceme rozhodně obhajovat výlučné vlastnictví každého člověka na své fyzické tělo, identitu a vůli a všechny přírodou dané statky, které začne užívat za pomocí svého těla dříve, než tak učiní jiný. Z tohoto vlastnictví vyplývá jeho právo využívat tyto zdroje dle svého uvážení, pokud tím bez souhlasu nezmění integritu vlastnictví jiného člověka nebo bez souhlasu neomezí kontrolu jiného člověka nad jeho vlastnictvím. Jakmile je jednou nějaký statek poprvé přivlastněn, pak je možné získat k němu vlastnictví pouze prostřednictvím dobrovolného (smluvního) převodu vlastnického titulu z původního vlastníka na vlastníka nového. Opuštěné nevyužívané statky se opět stávají přírodou. Není možné vlastnické právo získat pouze proklamací.
4. Tato práva jsou přirozená, neboť jsou určené z logiky Zákona jako řádu mezi osobami s vlastnostmi. Jakékoliv jejich narušení je žalovatelné ze strany oběti nebo jejího zástupce a bude se řešit v souladu s principem plné odpovědnosti a proporcionality trestu.
5. Jakékoliv nakládání s vlastnictvím vlastního těla, majetkem, vůli a identitou druhého člověka bez jeho předchozího souhlasu je zločinem. Osoba, která provede zločin, je vinna a tedy náleží své oběti a proto není svobodná.
6. Státy, občané, firmy a další korporace, university a školy, zaměstnavatelé a nejsou reálné osoby. Jsou to imaginární osoby, které nemají práva ze Zákona. Nejsou svobodné, neboť nenáleží sami sobě. Nemají přirozené vlastnosti, aby mohly být reálnými osobami. Mohou být pouze prostředky reálných osob a vždy za ně odpovídají nějaké reálné osoby. Jsou to konstrukty lidské mysli podobně jako pozice figury ve hře. Jako role jsou obsazovány reálnými osobami. Nic ale nebrání, aby jejich roli převzal třeba počítač nebo zvíře jako osoby určené legislativou. Jejich řádem určují smlouvy, úmluvy, pravidla a nazývá se pozitivním právem nebo legislativa.
7. Stav zaměstnanosti, pohlaví, barva pletí, věk, různé fyzické vlastnosti a různé handicapy jsou aspekty reálných osob a nemohou nabývat svá vlastní práva natož, aby jim náležela nějaká reálná osoba. O míře práv reálné osoby rozhoduje pouze její schopnost odpovídat za vlastní skutky.
8. Pojetí občanství dle Rousseaua je nelogický konstrukt z hlediska logiky zákona související s kolektivy a nemá místo v Zákonu.
9. Řád mezi reálnými osobami je Zákon a s legislativou, řádem mezi imaginárními osobami jako jsou role, společnosti, university, stát  atd., nemá přímou souvislost. Řád mezi imaginární je řádem smluv, úmluv, pravidel a legislativy. Mohou náležet sami sobě pouze ve smyslu legislativy a nikoliv ve smyslu Zákona. Nelze zaměňovat zákonnost a legislativu. Legislativa určuje pravidla mezi rolemi, nikoliv mezi reálnými osobami. Neplatí, že cokoliv stát nařídí je zákonné a legální.
10. Zvířata nejsou ani reálné osoby ani imaginární osoby, protože jim nic přirozeně nenáleží. Proto nemají také žádná práva v řádu mezi osobami. Mohou se stát prostředky, pokud náležejí nějaké osobě.
11. Spravedlnost není rovnost. Spravedlnost je pevná a trvalá  vůle poskytnout každému, co je jeho právem [Ulpanius, D 1,1,10, pr.].
3. Stát
1. Stát je imaginární osoba, korporace, která náleží určitým reálným osobám a je prostředkem k respektování Zákona, obrany společenství mírově spolupracujících svobodných lidí. Jeho prostorovými hranicemi nejsou hranicemi legálního vlastníka pozemku, nerostného bohatství a lidí jako daňových otroku totalitního státu. Hranice vytyčují prostor svobody pro všechny lidí, kteří mají ochotu tento prostor obývat a chránit před nepřáteli. Zodpovídá za zahraniční  politiku a reprezentaci společenství obývající tyto hranice.
2. Funkcí státu jako prostředku nedokonalých lidí je umožnit čestným, šlechetným a kompetentním lidem s přirozenou autoritou hledat spravedlnost a nebránit naplnění Zákona svobody a lásky a podílet se na ochraně společnosti dobrovolně spolupracujících lidí před těmi, které nerespektují práva druhých lidí, zajišťovat obranu prostoru společnosti lidí a vedení společnosti v krizových situací ohrožující celou společnost příslušného území či celé Země.
3. Za mírových podmínek je základní právo každé svobodné osoby secese jednotlivce či skupin jednotlivců od státu bez překážek.
4. Pro všechny jednotlivce na území státu bez ohledu, zda jsou oddělení secesí od státu, je věcí cti  přispět k obraně společnosti před ohrožením celé společnosti.  Je třeba mít profesionální armádu při obraně společnosti.
5. Stát zajišťuje zahraniční politiku, která vyžaduje specializované, celoživotně připravované, odborníky, kteří navíc jsou ochotni bránit svou vlast.
6. Náklady na svou činnost stát získává z výnosů ze své činnosti a ze svého majetku, darů a z mimořádných daní v případě ohrožení celé společnosti na území státu.
7. Místo nevyhovující demokracie, která je vždy maximální vládou nejhorší kvality a předstupněm k různým formám diktatury a teroru, společnost využívá minimální, ale kvalitní vlády profesionálů z řad čestných a šlechetných lidí. Demokracie se nahradí timokracii a aristokracií. Výběr, vzdělávání a prověřování úředníků by mohlo být inspirováno některými prvky úředního systému říše dynastie Ming.
4. Složky státu
1. Vláda by měla být smíšená a sestávají z “hlavy” a skupiny lidí se znalostmi a zkušenostmi a z reprezentantů lidu, kteří reprezentují  jednotlivé stavy -společenské třídy -  tak, jak historicky vznikly nebo vzniknou. Zástupci lidu a vláda nemají v právní rovině vůči jednotlivcům žádná privilegia. Konflikty a trestné činy řeší soukromé soudní či arbitrážní dvory. Další součástí vlády je nejvyšší soud nejen pro řešení sporných otázek z hlediska čistě ústavního, ale i morálního. Reprezentanti lidu netvoří výkonný politický orgán. Legislativní normy musí být schváleny jednomyslně všemi reprezentanty lidu a vlády a její hlavy a jsou neplatná, pokud jsou v rozporu se Zákonem.
2. Hlavou vlády je monarcha v případě  monarchie či prezident v případě republiky. Zdá se, že vhodnější je monarcha, který reprezentuje “otce” obyvatele státu a nikoliv “velkého bratra” a je si vědom, že není jeho zásluhou být hlavou státu a bývají i profesionálně připraveni na své poslání hlavy vlády.
3. Mimořádné daně může vyhlašovat jménem vlády její hlava s jednomyslným  souhlasem reprezentantů lidu tím, že každý může mimo stav ohrožení odmítnout jen pokud doloží, že v jeho případě neplatí pravidlo “žádné zdanění bez zastoupení”. Protože daně mohou platit jen lidé, kteří nejsou placeni státem z daní, a vydělali je účastí na produkci služeb na trhu, musí místo placení daně sloužit aktivně při obraně vlasti pod vojenským velením nebo odevzdat svůj majetek  získaný z daní ve prospěch vlasti.  Pokud sama vláda způsobí svou politikou ohrožení, nebude mít právo vybírat daně a právo být vládou.
4. Stát nemá funkci zaopatřování nějakých skupin obyvatel či pojišťování různých skupin lidí proti rizikům života a proti nedostatku nezákonným přerozdělováním majetku soukromníků. Jako imaginární osoba má právo, nabývat a vlastnit majetek pouze při respektu práv jednotlivců stejně jako jakákoliv jiná korporace a za jeho činnost jsou odpovědní reálné osoby stát zastupující. Provádění většiny pojišťovacích a obranných funkcí včetně financování armády převezmou nejvhodnější agentury, hlavně pojišťovny.
5. Zrušení demokratické státu a jeho praxe jako je konfiskace majetku, přerozdělování zákonně získaného majetku, regulace ekonomiky
1. Zlaté pravidlo reformy demokratického zřízení v timokracii a aristokracii může znít takto: Všechna individuální rozhodnutí, jež se vzájemně shodují, mohou nahradit odpovídající skupinová rozhodnutí u alternativ, u kterých se chybně předpokládá, že jsou neslučitelná [Bruno Leoni, “Právo a svoboda”, kap. VI]
2. Demokratické volby budou zrušeny stejně jako celý demokratický systém mající své kořeny od husitského Tábora přes jakobínskou Francouzskou revoluci a následné puče ve jménu demokracie. Podíl na rozhodování stavů a obcí budou mít pouze čestní a šlechetní lidé, kteří prokážou ochotu přispět k obraně území státu a jeho obyvatel jak materiálně, tak účastí při výcviku či obraně. Pokud vznikne parlament, pak jen jako místo společného jednání reprezentantů lidu.
3. Splácení hypotetického státního dluhu je neúnosné nákladné a nespravedlivé a ohrožuje stabilitu společnosti. Proto bude státní dluh odmítnut. Banky budou tímto výstrahou pro ostatní “věřitele” státu proto, že peníze vytvářely z ničeho uvěrovou expanzí v rámci privilegované nezákonné činnosti v rámci bankovnictví částečných rezerv a soukromní věřitelé proto, že nemorálně chtěli získat podíl na budoucím rabování společnost použitím porušováním práv reálných svobodných osob. Problém důchodových fondů bude řešen v rámci nezbytné bankovní reformy.
4. Nikdo nemá  právo  někomu něco  nabízet a podplácet ho z neexistujících takzvaných veřejných zdrojů, nikdo nemůže konfiskovat majetek pro dosažení  svých soukromých záměrů, a tím někomu zabraňovat uspokojování jeho nejnaléhavějších z dosud neuspokojených pociťovaných potřeb. Konfiskace cizího majetku ve jménu “veřejnosti” je nejen zločin, ale i nečestné a nešlechetné jednání. Také nesmí být  majetek soukromníků skrytě a tajně konfiskován podporou bank v jejich protiprávní a nezákonné úvěrové expanzi řízené státní centrální bankou.
5. Všechna opatření reformy jsou ve shodě se Zákonem. Prosazení změn násilným způsobem není přípustné.
6. Bude zrušen z výše uvedených příčin ihned státní monopol na útočné donucení těch osob, které nikomu nenarušují fyzickou integritu vlastnictví nebo nikoho bez svolení neomezují kontrolu nad jeho vlastnictvím.
7. Budou zrušena cla jako zločinného nástroje pro přípravu válek a ochuzování obyvatel a daně a následně zanikne celní správa a finanční úřady. Stejně tak bude zrušen nelegitimní arbitrární nárok na územní monopol státu.
8. Privatizace všeho majetku zrušeného demokratické státu bude provedena ve shodě s aplikace přirozeného zákona. Pokud lze zjistit původního legitimního majitele, pak se vrátí jemu či jeho dědicům s tím, že to co by bylo k původnímu majetku přidáno, si tito noví majitele ponechají, pokud jsou bezúhonní. Pokud už nelze zjistit původního majitele, majetek získá první bezúhonný uživatel, který není nikým žalován, že se aktivně podílel na narušení fyzické integrace vlastnictví jiných lidí. Přednost budou mít věřitelé.
6. Bezpečnost a obrana
1. Vidíme velké nebezpečí pro společnost v tom, že zástupci státu, kteří mají monopol na útočné donucení bezúhonných lidí, zároveň vybírají prostředky na své vlastní odměny a projekty a nejsou podřízení právu.
2. Obrana území a obyvatel státu
   Budou zrušena ministerstva obrany a vnitra, armáda, policie a ozbrojená složka celní správy demokratického státu a nahrazeny prostředky, které si zvolí hlava vlády, vláda a reprezentanti lidu.
3. Vnitřní bezpečnost státu
   Předpokládáme, že obrannou úlohu jednotlivců spolu se soukromými zbraněmi převezmou soukromé pojišťovny, které snad jako jediné typy společností mají obchodní zájem na míru a bezpečnosti svých zákazníků.
7. Spravedlnost
1. Soudy budou privatizovány dle skutečných potřeb stran a  bude zrušen státní monopol advokátů a exekutorů.
2. Stát nemá před zákonem jako imaginární osoba žádná práva a povinnosti. Zástupci státu nesou plnou odpovědnost za porušení práv jiných reálných osob.
3. Vlastnictví státu bude formálně vlastnictvím vlády pod dozorem reprezentantů lidu.  Jeho použití pro soukromé účely členů vlády a reprezentantů lidu bude možné pouze z fondů, které pro tyto účely budou založeny.
8. Místní samospráva, princip subsidiarity
1. Města obce a případné vyšší samosprávné celky, stejně jako stavy, univerzity a církve jsou spravována dle práva měst, vyšších celku či stavů, univerzit a církví.
2. Svoboda vybírat si toto právu dle specifických potřeb samosprávných je zaručeno.
3. Vláda a reprezentanti lidu nemohou do tohoto zasahovat mimo případy, kdy porušuje Zákon.
9. Finanční systém a monetární systém
1. Vláda se soudy budou prosazovat zákon i v bankovnictví a v monetárním systému zrušením všech privilegii bank a převedení jejich činnosti do oblasti soukromého práva a privatizací peněz. Toto zrušení znamená mimo obecného prosazování přirozeného zákona také prosazování úplného krytí vkladů v bankách komoditními penězi, zrušení centrální banky s vyškrtnutím příslušného odstavce o ČNB v Ústavě a zrušení ministerstva financí.
2. Bude prosazováno právní řešení - svobodné bankovnictví a individuální svoboda volby prostředku směny.
3. Upravíme okamžitě občanský a obchodní zákoník tak, aby nebylo možné beztrestně provádět úvěrovou expanzi.
4. Vláda bude usilovat o právní řešení bankovní reformy žalobami na banky a aktéry zrušeného demokratického státu za defraudaci cizího majetku a padělání peněz a poškozovaní lidí vzniklými finančními a hospodářskými krizemi.
10. Rámcový scénář  bankovní reformy
1. V rámci bankovní reformy se nabídne majitelům vkladů na požádání možnost nahrazení vkladů za podíly ve vzájemných fondech s varováním, že tyto podíly budou dále hodnoceny na trhu a  nebudou garantovány. Tím se zjistí skutečné množství peněz v bankovním systému a zjistila by se velikost depozita na požádání. Každý vkladatel, který by tuto možnost využil, by obdržel počet podílů přesně proporčně k podílu všech svých depozit na celkových depozitech každé banky.
2. Každá banka by převedla svá aktiva na vzájemný fond, který by zahrnul veškeré bohatství a nároky banky kromě čistého jmění. Celkové bohatství, které bankovní systém vyvlastnil "zdaněním" (úvěrovou expanzí koordinovanou centrální bankou) je rovno aktivu bank držených v podobě nemovitostí, poboček, vybavení a zvláště úhrnu jejich investic do půjček průmyslu a obchodu, do cenných papírů zakoupených na burze a jinde a do státních dluhopisů vydaných vládou. Řízení těchto fondů by se stalo hlavní aktivitou bank po této reformě.
3. Zároveň centrální banka vytiskne bankovky na celkovou částku rovnou součtu všech deposit na požádání a ekvivalentů vedených na rozvahách bank pod její kontrolou a předá je bankám dle jejich depozit a zároveň by se zakázalo poskytování dalších půjček proti depozitům na požádání. Tyto peníze budou použity na 100% krytí zbylých deposit a ekvivalentů na požádání.
4. Aby banky nebyly odměnění za svou nezákonnou činnost, budou podíly v nových vzájemných fondech směněny za vydané státní dluhopisy ve všech zemích zatížených státním dluhem dle jejich tržních cen. Držitelé státních dluhopisů by za ně obdrželi podíl ve vzájemných fondech.
5. Ostatní státní závazky jako např. závazky v oblasti státního důchodového pojištění budou pokud možno konvertovány do dluhopisů a také směněny za podíly v těchto vzájemných fondech.
6. Poté bude centrální banka zrušena spolu s příslušnou legislativou a státním dozorem nad bankami.
7. Nova forma peněz bude zřejmě tvořena tím, co lidé vždy považovali za peníze, např. zlatem a jinými komoditními penězi. Tato fáze začne, jakmile se stabilizují podmínky distribuce a těžba zlata, stříbra a dalších vhodných kovů (po odeznění inflačního šoku způsobeného zvýšenou těžbou uvedených komodit) jako nejčastěji zvolených komoditních peněz. Pro snížení dopadů přechodů by mohla být uzavřena dohoda o pevných směnných kurzech mezi všemi měnami a tím určit jednotně celosvětovou zásobu fiduciárních prostředků a redistribuovat tuto zásobu mezi ekonomickými subjekty a soukromými bankami různých zemí zásobu zlata drženou světovými centrálními bankami.
8. Poslední fáze reformy je svobodné bankovnictví s povinným 100procentním krytím depozit na požádání.
11. Další oblasti života obyvatel státu a reformy společnosti po zrušení demokratických státních struktur
1. Bude zrušeno pracovní zákonodárství, které poškozuje zájmy všech smluvních stran a privilegia odborů jednat protizákonně.
2. Podobně jako v bankovnictví prosadíme zrušení sektorového socialismu podřízením přirozených práv člověka. Došlo by při tom k privatizaci majetku, který nelegitimně vlastní stát a zrušení všech dotací v těchto oblastech socialismu včetně zákona o cenách. Bude provedena privatizace všech služeb státu, tedy i pozemkové fondy, katastrální úřady, obchodní rejstříky, patentové úřady, rejstříky a další státní registry.
3. Další příklady těchto oblastí vlivu státu, které budou zrušeny, jsou:
1. soudní systém - privatizace soudů, postupné rušení vězníc tak jak bude klesat zločinnost (neboť poškození lidé budou mít větší svobodu řešit své problémy),  role státu coby žalobce, ministerstvo spravedlnosti, bude lidem vrácena svoboda postižených podávat žaloby,
2. důchodový systém - zrušení povinného důchodového zdanění,
3. sociální systém - zrušení sociálních zdanění a ministerstva práce a sociálních věcí,
4. školství - zrušení povinně školní docházky včetně do základních škol, ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy,
5. zdravotnictví - zrušení povinného zdravotního zdanění, zrušení ministerstva zdravotnictví, zrušení regulace zdravotního pojištění a regulace prodeje léčiv a určovaní cen léků úředně, zrušení povinného členství v lékařské komoře,
6. energetika - zrušeni energetického regulačního úřadu a různých státních či národních energetických plánů a projektů a všech ekologických projektů a dotací,
7. obrana - zrušení omezení na nošení a vlastnění zbraní a monopolu státu ve sféře obrany,
8. ochrana identity jednotlivců – zrušení úřadu pro ochranu osobních údajů, privatizace pozemkových registrů
9. doprava - privatizace silnic a železnic a zrušení daní z paliva, zrušení ministerstva dopravy a dalších úřadů jako je drážní úřad,
10. zemědělství - zrušení všech regulací a dotací, které způsobují nedostatek a drahotu potravin a jiných produktů, zrušení ministerstva zemědělství a příslušných úřadů a ústavů, státního zemědělského intervenčního fondu a všech vazeb na zemědělskou politiku EU a OSN,
11. průmysl, věda - zrušení všech dotací a různých státních privilegií, privatizace všech státních podniků a státních podílů ve firmách, privatizace vědeckých ústavů, zrušení ministerstva průmyslu a obchodu a všech dalších příslušných úřadů jak Český báňský úřad a výzkumné a zkušební úřady, zrušení dozoru státu nad patentovým řízením,
12. kultura - zrušení všech dotací a různých státních privilegií, privatizace kulturních zařízení, zrušení ministerstva kultury, zrušení dozoru státu nad ochranou autorských práv,
13. pracovní trh - zrušení nespravedlivých privilegií odborů na beztrestnost porušování smluvní svobody a umožnění smluvní svobody mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, zrušení podpor v nezaměstnanosti,
14. hospodářská soutěž - zrušení zákona i příslušného úřadu pro ochranu hospodářské soutěže,
15. sázení a sport - zrušení monopolů sazky a regulace v této oblasti a dotací na sport včetně příslušného ministerstva,
16. komunikace - zrušení rady pro televizi a rozhlas i s poplatky na státní rozhlasové a televizní stanice, zrušení kontroly státu nad vlastnictvím frekvenčních pásem rádiových vln, zrušení státního monopolu na poštovní služby,
17. další úřady jako např. zrušení statistického úřadu, který se pokouší nahradit ztracenou cenovou strukturu prostředků ve veřejné oblasti, úřadu pro jadernou bezpečnost atd.
4. Další možností je zahrnutí státního majetku do vzájemných fondů vytvořených v rámci bankovních reforem. Stát mnoho majetku získal úvěrovou expanzí udělením příslušných privilegií bankám.
5. Okamžitě budou zrušena všechna cla jako starobylého zločinného nástroje pro přípravu válek a ochuzování obyvatel.
6. Okamžitě budou zrušena všechna prohibičních opatření na trhu - např. na zbraně a jejich nošení, drogy, alkoholické nápoje, některé léky.
7. Okamžitě budou zrušeny všechny daně, které jsou zločinem proti fyzické integritě vlastnictví bezúhonných lidí a budou vybíraní jen pro mimořádné účely způsobem stanoveným v těchto propozicích.
8. Prosadíme, aby vláda a reprezentanti lidu a jejich úřady nezasahovaly do práv a povinností rodičů a nesnažily se převzít výchovu dětí a péči o ně. Budou zrušeny všechny státní podpory.
12. Církve
1. Církve mají své místo ve společnosti, která se hlásí k oběti Ježíše Krista a k civilizaci, jejich vládci jsou omezení ve své moci Boží milostí a vyvoleností a obyvatelé jsou si vědomy své odpovědnosti za své blízké i následující generace. Bez evangelia je kapitalismus - ekonomika založená na ochraně úspor jednotlivců, soukromém vlastnictví výrobních prostředků a využití svobodných směn statků s požitím soukromých prostředků směny - slepou silou, která vždy nakonec poslouží výrobou potřebných statků těm, kteří chtějí zničit skutečnost svým špatným levicovým smýšlením.
2. Duchovní aspekt skutečnosti, který zastupují církve a věřící, omezuje totalitu ateistického nebo anti-teistického, většinou  demokratického, státu nad všemi otázkami života a smrti,
3. Církve získají svobodu tím, že nebudou služebníci státu. Nebudou tedy již dostávat příspěvky na svou činnost od státu z konfiskovaného majetku svobodných lidí.
13. Naplnění Zákona dokonalé svobody milosrdenstvím a láskou:
1. Prostředky, které osvobozením lidé získají, použijí dle vlastních potřeb ve všech oblastech života.
2. Každý bude mít svobodu ukázat to, čeho si váží a kolik tomu chce bez donucení obětovat z vlastního, zákonně získaného, majetku.
3. Každý bude mít prostor a prostředky pro charitu a projevení soucitu k těm, kteří budou mít problémy, na které nestačí jejich síly.
4. Každý získá prostor pro hledání řešení dosud nevyřešených problému. Problémů je nekonečně mnoho, není třeba chránit marnou a neužitečnou, uměle vytvořenou, práci. Není otázkou, zda je či není práce. Otázka správně zní:  může jednotlivec najít za požadovanou mzdu někoho, kdo si koupí jeho služby? Je to jen věci svobodné dohody mezi reálnými svobodnými osobami.