Psal jsem, proč nekupovat státní dluhopisy. Další otázka je, jaké stanovisko máme zaujmout k řešení problému státního dluhu.
Splácet? Obrovsky nebezpečné a nákladná. Státní dluh má dva zdroje.
Jsou to půjčky od bank, které provádí úvěrovou expanzi pod ochranou státu a v jeho prospěch. Jsou to peníze z ničeho, které tím, jak se dostávají mezi lidi, poškozují ty, kteří jsou nakonec v “řadě”. Zaměstnancům u soukromníků a důchodcům se příjmy zvednou méně než náklady a to je vlastně skryté zdanění. Navíc peníze určené od bank jsou vytvořeny z ničeho. Jejich přítomnost způsobuje problémy v jednání investorů a opět dochází ke škodám vedoucích k chudobě. První způsob je vlastně defraudace ze strany bank a padělání peněz ze strany státu. To je děsivé, jak to lidé tolerují. je jim asi jednou, co se děje z jejich penězi, nebo jsou oslepeni neskutečným utopickým světem..
Druhým zdrojem jsou půjčky od soukromníků, který nevede k inflaci. Nicméně odvádí od investování soukromníku k vládní spotřebě. Opět klesá produkce a roste chudoba. Je to vlastní podíl na dnešní i budoucí devastaci společnosti. Odvádí se vzácné zdroje ze soukromého sektoru pro potřeby vlády, jakým je další loupení pomocí legislativy a byrokratické praxi chráněné puškami o bodáky.
Splácení dluhu vede tedy k rabování. Je nutno splatit peníze vytvořené z ničeho něčím reálným, je to tedy dodatečné konfiskace soukromého majetku - “znárodnění”.
Splácení dluhů je opět nespravedlivé, vhánějící společnost do chudoby a hlavně do touhy po uskutečnění utopie vytvoření nového světa jeho zničením a nového člověka jeho hubením podobně, jak to udělali soudruzi Lenin, Stalin a Hitler.
Co tedy dělat? Nejlepším řešením je, aby vláda dluhu odmítla. Rabování by se zmírnilo, sociální napětí také. Banky skoro o nic nepřijdou, stejně provádí defraudaci a půjčují podvodně peníze vytvořené z ničeho. A soukromníci? Ať si příště pamatují, že se státní dluhopisy nekupují. O tom jsem již ale psal jinde.
