Morálka? Nejde měřit to, co není.

Ze všech stran se na nás skoro dennodenně valí záplava informací, jak si kdo a kde přilepšil, kdo kde a jak koho okradl, jak kdo a co zneužil a tak dále, a tak dále. Média jsou takových informací doslova přeplněná a chrlí je na všechny bez rozdílu. Proč?

Než odpovím, pokusím se o malou parafrázi. Na vojnu se kdysi, a není to tak dávno, chodilo na dva roky. Ten první byl člověk "bažant" a ten druhý už "mazák". Ve skutečnosti by to mělo znamenat pouze to, že v prvním roce budete jednoduše šúrovat o trochu víc, než v tom druhém, budete mít víc povinností vyplývajících jen a jen kvůli tomu, za co prostě nemůžete a co nedokážete ovlivnit. To samo o sobě není správné, protože naprosto bezdůvodně musíte makat i na svého mazáka, ale do určité míry se to dá pochopit. Pochopit proto, protože na vojně fungoval i jiný, než oficiální dril, který v konečném důsledku mazáka s bažantem stmelí. Ovšem pouze v případě, že tato skrytá pravidla nejsou překračována a hrubě porušována a to především díky tehdy všudypřítomné šikaně, která už ale neměla s jakýmkoli systémem cokoli společného. Nejednalo se tedy o nic jiného, než o prostoduchou buzeraci.

Toto hrubé zneužívání postavení "mazáka" bylo jedním z důvodů, proč se na vojnu nechtělo většině mladíků. Jaké však bylo překvapení, když se oni mladíci, mnohdy rok šikanovaní a lidsky ponižovaní dostali do rolí mazáků? V drtivé většině se chovali ještě hůř, než ještě nedávno nenáviděný vzor. A pak už jen nastal návrat do civilu a chvástání se, že když mě oni mohli, tak já jsem taky moh a nekonečné tupé rádoby omluvy a nakonec těm vlastním lžím i uvěřili a všichni, co tvrdí opak, jsou lháři a stejně, kdo nebyl na vojně, není chlap.

Co tím chci říct? Že většina u nás žijících spoluobčanů není schopná, byť jen malé sebereflexe, jakmile dostanou šanci, udělají za kus žvance to, o čem byli až do dneška skálopevně přesvědčení, že je ksindl. Hlavně, že z toho něco mám. Členové tohoto stáda jsou ale už tak poznamenaní, že ani nedokážou přemýšlet jinak. Prostě podle sebe soudí druhé. Myslí si, že každý, kdo má nějaký majetek to musel automaticky nakrást, právě proto, že sami nic jiného neumí a s největší pravděpodobností by to sami tak udělali. Chovají se stejně, jako na té vojně a je úplně jedno, zda má ten člověk vysokoškolské vzdělání nebo jen základní školu, jestli je to žena nebo muž.

A to jsou právě důvody, proč v novinách čteme to, co čteme. Právě proto, že jsme takoví, jací jsme, ani nás nic jiného nezajímá. A novináři jakbysmet. Hlavně, že se to prodá, ať už to je sebevětší lež, jsou to jen jedni z nás, nelze se tomu divit.

Ale co, když někdy někomu opravdu ublíží? Co, když někdy někoho šmahem odsoudí? Co když se jejich domněnky v palcových titulcích ukáží jako úmyslně zkonstruovaná lež? Umějí se pak omluvit také v palcových titulcích? A chceme my tu omluvu vůbec slyšet?

Přemýšlejme o sobě, přátelé. Jednou se nám to v dobrém vrátí. A v opačném případě zrovna tak, na to vemte jed. Jen, abychom si to pak uměli opravdu po pravdě vyložit a nesnažili se zase někam uhýbat.

 Hezký zbytek dne.