Referendum má rozbít demokracii

Zastupitelská demokracii není založena na předpokladu, že členové parlamentu jsou chytřejší než jejich voliči. Jde o to, že teprve v menší skupině lidí může docházet k smysluplné diskusi, která se odehrává dle pravidel.

Přímá demokracie, ve smyslu přímého rozhodování všech oprávněných občanů státu o politických otázkách, tak ta selhala již ve starověkém Řecku (ostrakismus) a v Římské říši (článek zde). Ukázala se jako neživotaschopný nástroj vlády, vydávajícím společnost všanc demagogům. 

Někteří budou poukazovat na Švýcarsko, v současnosti jedinou zemi na světě, kde se celostátní referenda opakovaně používají k reálnému rozhodování. Je to možné jen a pouze díky jedinečné, neopakovatelné mentalitě (ochota bránit zemi vždy a za všech okolností, pospolitost, pocit odpovědnosti za sebe a své sousedy, obrovská decentralizace všech záležitostí, bezproblémové soužití tří jazykových skupin, hodnotová ukotvenost, bohatství, absence sociálních tenzí, tj. společnost není rozervávána přesvědčením o příjmové nerovnosti) a historie tohoto národa. My Češi ale nejsme Švýcaři. Ať se nám to líbí nebo ne, Češi ale i Holanďané, Francouzi a další mají ke Švýcarům stejně daleko jako Sudánci k Čechům. I kdyby Sudán vyměnil vlastní zákonodárství za české zákony, tak nevznikne kopie české společnosti. Politickou kulturu, zvyklosti, etiku, prostě to, co dělá Čechy Čechy pomocí písmenek na papíře nelze přenést. 

Zajímavé je dění okolo referend v Holandsku. Zákon přijatý v roce 2015 má být zrušen i když lidové hlasování mělo pouze poradní funkci a nebylo závazné (Nizozemsku se referenda neosvědčila, plánuje je zrušit. Matou společnost, říká vláda; Vláda přikročila k tomuto kroku po tom, co "šli Nizozemci hlasovat v dubnu 2016, aby se vyjádřili k asociační dohodě mezi Evropskou unií a Ukrajinou. Referenda přitom původně začala jako vtip. Skupina lidí sdružených kolem provokativního blogu GeenStijl chtěla nový zákon o referendu otestovat. Do záležitosti se ale vložili i euroskeptici a mluvili o hlasování o spokojenosti s Evropskou unií. Odpůrci asociační dohody se zase obávali, že jde o první krok na cestě k vstupu Ukrajiny do unie." Simone Radičičová, Hospodářské noviny 28.3.2018.

Mějme se na pozoru, již jednou se nám odkaz na švýcarský vzor hrubě nevyplatil. Edvard Beneš na mírových jednáních v roce 1919 sliboval vítězným mocnostem, v souvislosti s německým obyvatelstvem žijícím v jím požadovaných hranicích, zavedení kantonálního uspořádání po vzoru Švýcarska. Jeho lži vedly přímou cestou k Mnichovu a k „nutnosti“ vyhnání 3,2 milionu Němců. Vedle lidských, materiálních a etických škod a 30.000 zavražděných, při něm Československo přišlo o 20 procent HDP.   

Návrh na zavedení referenda má sám o sobě obrovský demagogický náboj, proti kterému se jde těžko argumentovat. Sebeúcta, sebevědomí, ego, přesvědčení o tom, že jsem svými znalostmi a schopnostmi roven všem okolo, chcete-li domýšlivost, přesvědčení o vlastních znalostech (nebo spíše o to, že nejsem blbec) jsou pro každého člověka ta nejvyšší hodnota. Nesouhlasíte? Dobře, tak o kolika lidech připustíme, že jsou chytřejší, kompetentnější? Proto jsou hospody plné špičkových politických a vojenských stratégů, fotbalových trenérů, uměleckých kritiků, závodních řidičů, cvičitelů psů..... Jakoukoliv argumentaci proti tzv. přímé demokracii občané považují za je osobně ponižující, zpochybňující jejich rozum, upírající jim právo svobodně rozhodovat. Ale ruku na srdce. Může být náš názor třeba na jadernou energetiku stejně relevantní jako názor „atomové lady“ Dany Drábové, předsedkyně SÚJB?  Skoro 500.000 lidí má více než jednu exekuci, tedy nedokázali zvládnout ani svoje životní finance. A to mají rozhodovat o NATO, Evropské unii atd.?

Netřeba se hystericky rozčilovat. Zastupitelská demokracie není lepší než referenda kvůli tomu, že členové parlamentu jsou chytřejší než jejich voliči. Určitě chytřejší nejsou. Výběr poslanců a senátorů losováním, místo volbami, by nesnížil úroveň IQ v parlamentu. Jde o to, že teprve v menší skupině lidí, výborech, Sněmovně (200 členů), Senátu (81 členů), může docházet k smysluplné diskusi, která se odehrává dle pevných pravidel stanovených jednacím řádem, mimochodem o síle zákona. Nemáme přece „přímou justici“, kde by rozhodoval názor občanů okresu, kraje… (říkalo se tomu lynčování a není to příliš dobrá metoda výkonu spravedlnosti) ani „přímo řízené fabriky“, dirigované pracovními kolektivy (pokud se již ve světě vyskytly, tak takto vedené podniky zkrachovaly) a lékaři nevedou operaci podle názorů lidí na ulici.

Politik při svém rozhodování dává v sázku svoji budoucnost, riskuje, že příště nebude zvolen. Rozhodování v mase je vlastně bez odpovědnosti, jednotlivý občan nemůže svým hlasem nic ztratit, takže nepociťuje vůbec žádnou odpovědnost. V této souvislosti jde doporučit k prostudování rozbor Fareeda Zakarii Budoucnost demokracie o dopadech přímé demokracie na stát Kalifornie, která se díky tomu dostala na pokraj zhroucení. 

O výsledku referenda rozhoduje z velké části ten, kdo formuluje otázku, v kladném i záporném smyslu. Pokud se má potvrdit něco, k čemu je všeobecná veřejná vůle, politici neodolají vyvolat všelidové hlasování a výsledek vydávají za své vítězství. Naopak, jestliže referendum jde prostřednictvím zákonného mechanismu vyvolat i proti vůli vlády, a to vlády nepopulární, lidé hlasují nikoliv o podstatě otázky, ale aby se navrhovatelům pomstili, resp. je vytrestali.

Ukázku rozštěpení společnosti přinesla volba prezidenta v lednu 2018. V podstatě zažíváme studenou občanskou válku. Obě poloviny národa se ptají: "Co ti druzí jsou vůbec za lidi, jsou vůbec normální, jak s nimi mohu (budu) žít ve společném státě". Jaké iracionální motivace vedly část občanů k volbě Zemana, přes všechny jeho sprosťárny a aféry (zde je jejich výčet)? Záměr naštvat "kavárnu" (ať je to co je to), obdiv k jeho aroganci a minulé pověsti komika, snaha aby politika nebyla fádní (to mi připomíná výrok jedné "máni", která řekla, že by chtěla válku, "aby se něco dělo")…... Pro jeho volbu nebyl rozumný důvod a přece se stalo co se stalo. Opravdu je děsivé, že i když bylo sneseno tolik racionálních argumentů hovořících proti zvolení Zemana, ten přesto vyhrál. Nabývám dojmu, že v Česku je možné cokoliv, včetně vystoupení z Unie a NATO. Jestliže mi někdo hodlá vyčítat, že nejsem fanoušek Zemana, tak to opravdu nejsem. Stačí si ale srovnat jeho chování s jinými prezidenty civilizovaných zemí a hned vyplyne jeho excentričnost neslučitelná s tímto úřadem. A to instalace Zemana na Hrad není nic definitivního, je to na  pět let nebo dokud příroda neporučí. Úplně stejně by dopadaly referenda. Zde si neodpustím malou odbočku. Ti co prosazují referenda, tak se jim může stát, že neuspějí a jejich vlastní klacek se obrátí proti nim. Pochybuji, že jsou mentálně připraveni, že věci dopadnou jinak než si přejí.

S referendy vždy spojená smršť demagogie představuje smrtící koktejl pro skutečnou demokracii. Přesně toto se stalo ve Velké Británii. Ostatně, kolik hlasů v referendu by bylo potřeba, aby se Země stala placatou? Jinak řečeno, žádný politický akt nemůže změnit realitu, resp. fakta. Jak prohlásil guvernér nedávno zkrachovalého Portorika: "...tohle není o politice, ale o matematice".   

V referendu není většinou jasné, o čem se hlasuje, což ukazuje vystupování Velké Británie z Evropské unie. Několik let po hlasování neví, jak to vlastně provést a o čem rozhodli.

Není relevantním argumentem, že se v referendu hlasovalo pro vstup do Evropské unie. V tomto případě šlo čistě o hloupost českých politiků, kteří si chtěli věc o níž věděli, že zcela určitě bude schválena, tzv. posvětit v referendu a potom se hřát v odlescích úspěchu všelidového hlasování. Dělali to kvůli sobě, nikoliv kvůli demokracii.   Vždy se referendum používalo, když měl být nějaký akt státní moci potvrzen, nikdy naopak. Takto byla ve Francii po pádu monarchie přijímána ústava, odsouhlasen císařský titul pro Napoleona, rozhodnuto o připojení Rakouska k Německu, takto vládne Maduro ve Venezuela atd. Právě v Německu, kvůli svým zkušenostem z nacistické éry je používání referend zapovězeno. Řešením je plně se spolehnout na zastupitelskou demokracii a s referendy, i když by bylo politicky lákavé si něco nechat schválit, protože vím, že se tak stane, vůbec nekoketovat.  

Kdo nevěří, že kvantita mění kvalitu a diskuse v parlamentu probíhá jinak při veřejné demonstraci na náměstí, nechť se vypraví třeba do "kotle" Sparty Praha a začne vychvalovat Viktorii Plzeň. Na základě objektivního kritéria, postavení ve výsledkovém žebříčku, je přece všechno jasné. Racionální diskuse s jedním fanouškem je s určitou pravděpodobností možná. Diskuse s plnou tribunou nebo tisícihlavým zástupem táhnoucím městem, je naprosto vyloučená. Agent K ve filmu „Muži v černém“ správně říká: Člověk je chytrý, ale lidé (masa, dav) jsou hloupá a nebezpečná zvířata.  Hlas lidu není hlas Boží. 

Včera, 7.11.2018 prohrála Viktorie Plzeň s Realem Madrid 0:5. V logice referendistů se jednalo o spiknutí. Co tak vystoupit z UEFA a stát se suverénními? Nikdo nás nebude omezovat a staneme se nejlepšími.  Že je Real lepší? Co nám budete říkat, co si máme myslet. A co tak o tom hlasovat v referendu?

Jak napsal Radim Seltenreich v článku Kolik blbosti unese demokracie (Lidové noviny 24.3.2018): "Vždyť nikdo to takto otevřeně neříká, ale co jiného je obava před příliš snadným použitelným instrumentem referenda než strach, že lidé se projeví jako blbci zmanipulovatelní ještě většími blbci a rozhodnou se ve výsledku proti svým bytostným zájmům?". A já se ptám, proč bych měl s blbci sdílet stejný osud?

Nezapomínejme také na účinek referenda v podobě ano/ne, výhra/prohra. Při projednávání zákonů dochází ke kompromisům. I do konečného textu se mohou dostat návrhy opozice, což v případě referenda nelze. Demokracie zahrnuje i ochranu práv (názorů) menšin, tak aby se případně mohla stát většinou. Referendum, které v podstatě jednou provždy (nebo dočasně? do dalšího referenda?) určuje co je většinový, a co menšinový názor, konzervuje jednou nastalý stav, představuje ultimativní, konečné vnucení názoru většiny. Když Piráti navrhli, aby referendem šlo odvolat prezidenta, dočkali se výhrůžek, že nerespektují výsledky „referenda“ o prezidentovi. V současnosti probíhají ve Velké Británii demonstrace za uspořádání nového referenda. A proč by se nemohlo konat? V zastupitelské demokracii platí pravidla pro termíny řádných voleb, způsob vyvolání mimořádných voleb i pro procedury přijímání zákonů. Nic z toho však neplatí pro referendum, může být vyhlášeno okamžitě po skončení toho předešlého.

Referendum má snad (možná) své místo na lokální úrovni, tedy zda například změnit územní plán tak nebo tak, nechat postavit samoobsluhu apod. I když rozhodování lidí i na místní úrovni bude zatíženo úplně stejnými vadami (demagogie, iracionální rozhodování na základě emocí, hlasování podle toho, kdo věc navrhl....) jako referendum celostátní, vzniklé škody budou lokální. Z hlediska jedince může jít o škody také fatální, např. přivedení vysoce zatížené komunikace před dům, takže je jedno, zda je poškozených 3 miliony lidí nebo 2 rodiny.   

V demokracii působí legálně skupiny, které ji chtějí zničit, svobodu slova využívají lidé prosazující cenzuru. Referendum představuje stejný paradox. Domněle vrcholný nástroj demokracie, kdy svobodně rozhoduje přímo občan, má posloužit k odstranění demokracie a svobody. Ovládněme svoji samolibost, jinak díky přímé demokracii dostaneme něco mezi lynčem a diktaturou těch, co budou určovat témata referend.       

(vyšlo v MF Dnes 21.2.2018)