Hlas lidu není hlas Boží

Nemůžeme úspěšně používat referenda jako ve Švýcarsku, protože nejsme Švýcaři. Ke Švýcarům máme stejně daleko jako Sůdánci k Čechům. Dokonce se ukázalo, že ani obyvatelé Spojeného království nejsou Švýcaři.

Určitě neplatí, že „hlas lidu je hlas Boží“ a pokud někdo chce poukazovat na používání referend ve Švýcarsku, tak ultimativní protiargument zní „nemůžeme používat referenda jako ve Švýcarsku, protože nejsme Švýcaři“. Dokonce se ukázalo, že obyvatelé Spojeného království nejsou Švýcaři, když si v referendu odhlasovali něco, s čím si jejich politická reprezentace neví rady, co jim samotným škodí a jak se ukazuje, co nikdo moc nechtěl. Německo nepřipouští použití referenda právě pro zkušenosti s jeho zneužitím v nacistické éře.

Mohu jenom opakovat. Prosperita je výsledkem interakce mezi právním, sociálním prostředím dané země a mentalitou (mravy) jeho obyvatel. Plyne z podnikavosti, píle, respektu k pravidlům, smlouvám, autoritám a vlastnickým právům. Tyto dobré mravy nejde koupit za státní dluh, za unijní dotace ani měnovou manipulací (devalvací měny). Politické modely jednotlivých zemí jsou fakticky nepřenositelné. Velká Británie nemá psanou ústavu a díky respektu k ústavní tradici funguje již několik set let. Jde o diametrálně odlišné politické uspořádání oprati Česku, kde Miloše Zemana žádná ústavní tradice neexistuje a dokonce jej neomezuje ani psaná Ústava. 

Malý příklad. Když se díváme na zpravodajství z Afriky, například dnes ze Zimbabwe nebo na zástupy uprchlíků, ti přemýšlivější si uvědomují, že tito lidé  mají jinou řeč, vzdělání, náboženství, rodinné zvyky, pracovní a hygienické návyky, chování k ženám, a postoj k náboženské svobodě, svobodě jednotlivce i slova, představy o fungování společnosti a řešení politických konfliktů, pohled na dodržování smluv. Těžko by někdo mohl seriózně tvrdit, že i kdyby tito lidé ve své zemi přejali všechny české zákony, tak by vytvořili kopii české společnosti. Chyběla by jim politická kultura, zvyklosti, etika, prostě to, co dělá Čechy Čechy. 

Kromě toho, jak řekl Miloš Zeman, který ale pouze opakoval (většinou pomluvy nemá odvahu vyslovit sám a volí taktiku pavlačové drbny...slyšel jsem, že ......) slova psychiatra prof. Cyrila Höschla:"Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt"...a pokračoval dále ".......neplatí, že každý sedmý poslanec je notorický alkoholik. Případ, kdy poslanec alkoholem intoxikovaný s tupým žuchnutím dopadne mimo své poslanecké křeslo, je v této sněmovně poměrně vzácný. Stejně tak jsem přesvědčen, že neplatí, že dokonce každý sedmý poslanec je dementní, a to i tehdy, kdybych do této množiny sebekriticky zahrnul i sám sebe. A já se domnívám, že je to právě ona slabá, leč existující pozitivní deviace mezi parlamentem a veřejností, onen prostý fakt, že procento dementních mezi námi je o něco nižší, než je průměr, tento fakt zakládá moji důvěru k tomuto parlamentu".

Federální shromáždění ČSFR, 92 Společná schůze SL a SN, 21.1.1992.Není to povýšenectví, ale pouhé konstatování, že část lidí je manipulovatelná, volí neracionálně i proti svým zájmům. 

Demokracie není primitivní soutěž o to, kdo bude mít více hlasů ve smyslu vítěz bere vše. V některých případech politik musí rozhodovat proti mínění voličů. Některé věci jsou dokonce nehlasovatelné jako trest smrti, omezení základních práv s svobod.. Prostě je něco nad námi, co nejde hlasováním změnit, co je dáno v základech společnosti. Politik je reprezentantem voličů, nikoliv jejich delegátem či spíše loutkou.  V rámci svého nejlepšího svědomí činí pro ně v parlamentu to nejlepší, nemůže však být ve vleku jejich momentálních nálad.

Návrh na používání referend je sám o sobě krajně demagogický. Ten kdo odmítá celostátní referendum je stigmatizován jako někdo, kdo upírá občanům možnost se svobodně rozhodnout, pochybuje o jejich rozumu, intelektu a schopnostech. Každý si myslí, že může rozhodovat o jakékoliv veřejné otázce stejně kvalitně a fundovaně jako kdokoliv jiný. Vlastní sebevědomí je v podstatě nekonečné, vlastní sebeúcta je jedna z nejvyšších hodnot každého člověka.  Pouze mizivé procento lidí si připouští, že v jakékoliv věci má  omezené znalosti a tedy i omezenou schopnost o ní správně rozhodnout. Odmítání referenda vnímají občané jak snahu tzv. elit (médií, pražské kavárny, establishmentu, politických stran, aktivistů a kdoví na koho si ještě vzpomeneme.....) nad nimi vládnout. Chtějí se zbavit jakéhokoliv mezičlánku a mít přímý vliv na rozhodnutí o veřejné otázce a každý, kdo tomu brání nebo vyjadřuje pochyby je nepřítel. Zapomínají, že diskusi v referendu moderuje ten, kdo určuje otázky o kterých se má hlasovat.    

Referendum je rezignací na demokracii, klackem na svobodu. Proto tvrdit,  že v Česku lze používat prvky tzv. přímé demokracie stejně jako ve Švýcarsku, je vrchol domýšlivosti. Jak kdyby Súdánci prohlašovali, že budou užívat demokracii.