Padající punčocháče
Už jak vycházím z bytu, cítím, že bych se měla jít převléknout. Zavřu za sebou dveře, rozhlédnu se kolem sebe, nadzvednu sukni a rychle je vytáhnu nahoru. "Zůstaňte na svém místě," prosím je, ale vím, že je to zbytečné. Schody výjimečně nesbíhám po dvou, naopak je velmi zvolna scházím s nohama blízko u sebe. Nic naplat, rozkrok punčocháčů je zas v půli stehen. Ještě než otevřu dveře, vyhrnu sukni, pevně je chytím, vší silou je vytáhnu nahoru a několikrát poskočím. Pro jistotu je ještě zkusím upravit odzdola. Chytím je u lýtek a postupně je roluju směrem ke kolenům a pak ke stehnům. Stáhnu sukni a ještě jednou je vytáhnu. Zhluboka se nadechnu, setřu pot z čela, usměju se a vyjdu z domu.
Pohybuji se velmi opatrně. Dnes žádné dobíhání tramvaje, žádné prudké pohyby, kroucení boky či poskakování po obrubě chodníku. Cupitám si tak ulicí a tvářím se jakoby nic. Můj strnulý úsměv a vyděšené oči však volají o pomoc. ?Punčocháče se pomalu, ale jistě se sunou dolů a já se silou vůle snažím zabránit blížící se katastrofě. Cítím, jak mi sklouzávají po stehnech. Možná jsou už u kolen. Nevím. Počkám, až ulice nebude tak plná a nenápadně si je vytáhnu. Hlavně nenápadně.
Ať dělám, co dělám, nejsem schopná je udržet na svém místě. Proklínám se, že jsem je nevyhodila, naopak je zastrčila hlouběji do šuplíku s tím, že někdy se budou hodit. Nebudou! Naprosto se nehodí! Ale do toho divadla dojdu! Zatínám zuby a s hlavou vztyčenou si to šinu do Národního. Nebo do Opery. To je jedno. Když mám na sobě padající punčocháče, nikdy nejdu jen na kafe s kamarádkou. Vždy mám buď státnice, rande s mým novým idolem nebo pracovní pohovor.
Utíkám na záchod. Vlastně se spíš sunu podél zdi jako stín a přitom obezřetně pozoruji, zda neuvidím někoho známého. Uf. V kabince trochu nadávám, ale vytahuju je výš. A ještě výš. Vím, že tam vydrží asi tak minutu. Ale nevzdávám se. Vycházím ven a mám 60 sekund na to, abych si sedla. Snad nebudu muset vstát. Snad se celý večer nebudu muset pohnout.
Přestávka si však žádá nucené korzování a povídání se zvednutým malíčkem. Jsem celá rudá a doufám, že nikdo nevidí, že mi punčocháče zase sjíždí níž. A níž. A ještě níž. Jsou už níž než okraj sukně? Snad ne. Doufám. Modlím se. Neposlouchám, co říkají ostatní. Myslím jen na své neposlušné punčocháče. Určitě je vyhodím. Hned jak přijdu domů, slibuji si. Tenhle stres mi za to nestojí.
Tahle myšlenka mi vydrží přesně do té doby, než budu zase stát u skříně a uvažovat proč jsou tyhle hezký černý punčocháče bez díry zahrabaný úplně na konci šuplíku? Vždyť vypadají jako nový! Vezmu si je na sebe...
Lenka Veverková
Jak jsem málem nejela na výlet
Vzhledem k tomu, že tento článek píšu již ve vlaku, můžeme si všichni zhluboka oddechnout a otřít pot z čela již u úvodních řádků. Pointa, nepointa, na svůj oblíbený film se koukáte stále dokola, i když už víte, jak dopadne. Nicméně, abych udržela jakési potenciální napětí, dosadila jsem do fejetonu detektivní zápletku a čtenáři se tak mohou po vzoru poručíka Colomba či majora Zemana ponořit do pátrání.
Lenka Veverková
Když nemůžu usnout
vstanu z postele a vyndám baterku z tikajících hodin. Když nemůžu usnout, vstanu, v koupelně si natočím vodu do sklenice a vypiju ji. Když nemůžu usnout, zatáhnu závěsy na okně. Když nemůžu usnout, vypnu notebook, protože mě ruší tři žlutozelená miniaturní světýlka úsporného režimu. Vypnu i televizi, na které malý červený puntík svítí jako reflektor.
Lenka Veverková
Jak jsem spustila alarm
V poslední době se mi až příliš často stává, že chci schovat hlavu do písku, otočit se na podpatku a zmizet, nikdy se nevrátit a spálit po sobě mosty. Do bezvědomí se ztrapňuji až příliš často. Jsem pro každou legraci a nevadí mi být veselým kašpárkem pro pobavení vícečlenného kolektivu, ale čeho je moc, toho je občas příliš.
Lenka Veverková
Dál to nepojede
řekl řidič, vystoupil z autobusu a začal něco kutit venku. Ostatní cestující se po sobě vyděšeně koukali a začali vytahovat mobilní telefony, já si otevřela notebook, abych napsala tento článek.
Lenka Veverková
... jen blbni!
zkazíš to všem! - tak se jmenuje výstava Romana Týce v pražské galerii Dvorac Sec Contemporary. Kromě koláží, objektů z drátěného výpletu či dveří nechybí ani pouťový autodrom.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Budoucnost válčení? Stíhačka řízená AI obstála v „boji“, vezla i šéfa letectva
Americký šéf letectva Frank Kendall se poprvé proletěl experimentální stíhačkou F-16, kterou místo...
Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt
Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Názor, že Paroubek parazituje, nestačil. Podle soudu může iniciály ČSSD použít
Volební senát Nejvyššího správního soudu (NSS) zamítl návrh Sociální demokracie (SOCDEM) na zrušení...
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10069x
Seznam rubrik
- Aktuální dění
- Art
- Fejetony
- Divadlo
- Filmy
- Fotoblogy
- Hudba
- Humr
- Jak...
- Knihy
- Osobní
- Příběhy
- Rozhovory
- Životní styl
Oblíbené blogy
- Optimistický blog Kláry Mandausové
- Zápisky Terezy Boehmové
- Skvělý Stanislav Wiener
- Klára Hüttlová tak trochu z červené knihovny
- Cestovatel Rudolf Havlík