Moje frnda.

Jsem obdivovatel krásné literatury a tak mne potěšila tato kniha, která je v současnosti na pultech našich obchodů.

Jak již název napovídá, nemusíte mockrát hádat, jako oni páni luštitelé, kteří luštili křížovku ve smyslu:

„Mám tu dámské přirození na čtyři?“ Odpověď, coby otázka: “A máš to horizontálně nebo vertikálně?“ „Horizontálně“, zní odpověď. „No tak to může být jen pusa, né?“

Bohužel pro ty pomalejší,  jde skutečně o dámské přirození, nikoli dle tajenky na čtyři v rovině horizontální, ale v rovině vertikální. S trochou nadsázky se dá říci, že je to spíše literatura naučná než krásná, ale …..

Před nedávnem jsem zde měl blog: Fuj, bílé maso“. Popisoval jsem zde jak si zahrává demokratický kapitalismus s tvorem, člověkem nazvaný pro nás všechny : žena. A dnes se o tom přesvědčuji nakolik jsem měl pravdu. Bohužel jsem na ni nemusel čekat tolik let jako mnozí z nás na pád tolik obávaného komunismu.

Žena, která za komunismu, nejsem komunista, jen jsem v tomto období zde vyrůstal, byla symbolem rovnoprávnosti s mužem, byla mu partnerem, byla vychovatelkou, byla . . , ale nebyla v bordelech, nebyla ponižována, nebyla v moc věcech, alespoň veřejně, a neplatí pro určité vyjimky. Prostě v řádu bylo poznamenáno, že tento tvor má stejné postavení jako muž. Jak jde čas zjišťuji, že některé věci asi nejdou jak si někteří z nás představovali, Dnes je žena cosi co se nedefinuje, ale hlavně je to tvor. Troufám si otevřeně říci, chodící ženské přirození. Pro mnohé z nás by to bylo asi lepší označení, že je to tak, pánové? Bohužel, tak je prezentována v amerických filmech žena současnosti. Symbol sexuálního ukojení, a to jakýmkoli směrem. O ženě pořádkumilovné, o milující manželce, dobré matce není vidu ani slechu. Nedivím se, když po letech televize Nova spustí Chalupáře, že je to takový ohlas.

Jsem šťastně ženatý, máme s paní, myslím si slušný vztah, se slunečnými dny, a bohužel i s deštivými, ale pořád mám takový pocit, že bych jí nedovedl říci: „Půjdeš si se mnou zapípat?“, popř. „Nevykoušila bys mi ho?“. Tak jak to, když se na televizi občas podívám, tam vídám a slýchám.

Tato obhroublost či lépe řečeno hrubost, jde v ruku v ruce s dobou, kde se demokraticky může říkat z plných plic co hrdlo ráčí. Ale co výchova mládeže? Jaký vztah k dětem mají mít slušní rodičové, když to takhle půjde dál. Děti se s tím dnes již moc nepáří, vulgarismy už nejsou pro ně vulgarismy, dokonce by tento výraz mohli zrušit v učebních osnovách pro ČJ. A veškerý slovník mají naprosto otevřený a veškeré výrazy jsou pro ně normální.

Jsou pro ně normální nahotiny na titulních stránkách časopisů, kde se evidentně porušuje zákon, či vlastně jen lehce obchází. Pro ně je prostě vulgární mluva normální, nepovažují to za hanebné a tak to prezentují před rodiči, před kantory a na ulici. Jsou pro ně normální běhající děvky na ulicích našich měst. Jsou pro ně normální filmy se sexuálním zaměřením, kde je mnohdy žena totální otrok, do kterého se dá strčit vše co je po ruce.

Líbí se vám tento druh života? No tak vesele pokračujme a naše děti nám to jednou vrátí, to si pište!

Možná marně volám po vzniku nějaké politické skupiny „Šárka“, která by dokázala bojovat za olidštění tvora – zvaného v této demokratické zemi – ŽENA. Ženy na to nemají čas, musí vychovávat! Takže momentálně jsme ještě ve stádiu odlidštění tvora-ženy. No a to půjde zřejmě tak dlouho, dokud to někomu nedojde, že milé dámy?

Tak, kdo se toho ujme, že by snad pisatel oné knihy, který nás v závěru zve na pokračování nové knihy nazvané: „ Mé kozičky“. Kdopak si hned vzpomene na synonymum s jiným pojmenováním?

Zarážející je ale fakt, že pisatel této publikace, je žena!

Je-li to pro peníze. Pak to chápu. Chápu, že uživit tři děti, když je muž opustil, je těžké, zvláště, když na ně neplatí, a stát nic ještě nepřispívá, ale i to se má změnit, stát chce zhotovit zákon na ochranu opuštěných žen, a chce jim přispívat od těch kteří zase přispívají jemu. Pro mne to znamená, od žen, které chce stát nahnat do bordelů s placenou sexuální službou, tedy, že si na to vlastně ženy opět vydělají. Není to úžasné, my chlapi, už vlastně nemusíme nic, ať žije kapitalismus, takhle jsem si ho vždy představoval. Kdy nejde o vykořisťování člověka člověkem ale jde o evidentní pokořování jednoho druhu prvním.