Praha 22.2. 2022 - "A s krizí přišly slzy"

Je 23.2. 2022 ve všech českých denících na prvních stranách je obrovský nápis: „Apokalypsa v ČR, kterou kdysi předpověděl Gen. A.Š., se včera roztočila na plné obrátky. Pojďme si projít včerejší smrtící den v našich ulicích.“

Apokalypsa 2022

Včera v ranních hodinách po Vinohradské třídě až k hlavnímu nádraží a po Sokolovské ul. se začaly scházet početné skupiny lidí, kteří se vypravili před Národní Muzeum. Zde po bouřlivé diskuzi, kdy se rozpoutala vřava se dav otočil a dal se dolů přes Václavské nám. V tu dobu bylo na náměstí již několik tisíc lidí a houfně přibývali. Všichni přišli podpořit výzvu: „Náš národ, už toho má dost!“

Tito lidé měli dost všech podvodů, které na ně „současný kapitalismus“ páchá. Kdy namísto lidské tváře, dochází k pohrdání lidí, vedení k bídě a osamělosti, k životu bez perspektivy, sledování na každém kroku, žití kdy nevíte zda se dožijete důchodu, a pokud jste v důchodu tak jste na tom hůř než žebrák, a pak následná persekuce policejních orgánů… přitom víte, jak se zachází vašimi penězi, jak se ztrácí u podvodníků, u úředníků, u podnikatelů, kteří naopak se daním vyhýbají… národu došla opět trpělivost, kdy jejich zoufalství umocňuje energetická krize, neustálého zdražování, kdy příjmy už vůbec nestačí na krytí základních potřeb, a lid je jak hladová zvěř, která tu začíná přežívat, tak a nejen z obav k nové budoucnosti vyšel lid opět do ulic…

Bohužel projevy mnohých strhly ostatní k negaci a lid brzy vzkypěl vztekem, ze všech křivd, všeho nechutenství, ze všech politiků, co mysleli jen na své lobby a svůj žaludek, své výhody, a to nakonec probudilo v lidech zlo. Zlo se rozproudilo plnou měrou mezi lid, a lid započal děj, jaký nemá v dějinách Českého národa obdoby a jaké pamatují jen konšelé, které kdysi kdosi, kdo měl plné zuby konšelů, vyhodil z oken …   

Během chvíle nastala mela a strhnul se chaos se vším všudy. Dav se rozběsnil, začal demolovat vozy, rozbíjet výlohy, okna a nakonec začali auta zapalovat! Mela se zvrhla, běsnící dav, který neměl hlavu, vtrhnul všude jak valící se řeka a dav se rozběsnil po celé Praze…

Po hodině běsnění přišel nástup policie, která se snažila běsnění zabránit, leč naprosto marně. Po další půlhodině 9.30 vypínají mobilní operátoři sítě…v 10.00 nastávají již útoky na veškeré obchody, řetězce a běsnění nebere konce …

V 11.00 vláda zastavuje Metro, a vypíná na křižovatkách všechny semafory…

Lid v ulicích je již tak v masívním počtu, že policie je bezmocná…převrácená auta brání průjezdu, lidé pořád háží vše do výloh a ničí parkující vozy, požáry v ulicích začínají být pro požárníky, kteří se nemohou ani dostat na místa, velice nebezpečné…Lidé, kteří vnikli do všech prodejen, je rabují …

Jako jiskra přeskočilo dění i do dalších měst, byť v menším měřítku, ale zasahuje to již větší část republiky, Ostravu, Budějovice, Plzeň…

Vláda ve 13.00 vydává rozkaz k zásahu vojska. Bohužel policie je v tomto okamžiku již bezmocná, protože její příslušníci jsou napadáni ze všech stran, dokonce se přidávají lidé, kteří háží předměty z oken a brání tím policii v zákrocích. Lidé staví barikády v obchodech i všude na ulicích…

Ve městě je již naprostý chaos, policejní auta jsou napadána a zapalována, vybíhající policisté jsou napadáni a nepomáhají ani výstřely do vzduchu, dokonce dochází i ke střelbě do lidí, dav se v těchto místech dostává do varu a útoky na policisty jsou násilné i brutální a policisté jsou lynčováni a někteří jsou usmrceni. Toto se však odkryje až se situace uklidní. Zatím ve 14.30 dojíždí do Prahy první vojáci. Ulicemi nelze projet, z převrácených aut jsou hradby a ty slouží jako štíty. Praha je zcela rozvrácena. Vojáci mající vjezd jako vojenské cvičení, tento jasně nezvládají. Je jich málo, a nemají přesné pokyny. Jejich pohyb Prahou je zcela nekoordinován, a zmatečné rozkazy situaci nepřidávají. Vojáci jsou dezorientováni a neví, kde vlastně zasahovat dřív. Situace přerůstá přes hlavu samotným lidem, kteří jsou již vedeni jen pudem, a dav ztratil hlavu a tím kontrolu nad svými jednáním. Lidé se obracejí proti sobě. Hole, tyče, nože ba i střelné zbraně, které na sebe vytáhli, nejsou žádnou výjimkou. Ozývá se už i střelba, která v ulicích vyvolává ještě větší chaos. Dezorientovaní lidé obracejí svůj nahromaděný vztek proti sobě a nikdo už neví kdo s kým a kdo proti komu. Požáry se rozpoutaly a lid před vojáky couvnul za „barikády“, které si narychlo vystavěli. Provolávajíce všemožná hesla, kterými chtěli dát najevo, že takovéto žití, která jim vláda přichytala je mimo už normální stav chápání. Ve heslech je cítit, že chudoba dosáhla výše, kdy lidé ztratili soudnost a ztratili vůli chtít žít. Dostali se do vrcholu konce stavu, kdy se rozhodli, že lepší se již bít než takto dál žít…Jenže tu naštěstí nebyl spojovací prvek, a lid tím, že začal válku i mezi sebou, mezi stoupenci toho, či onoho, za toto či ono, prostě co lid opětně rozjiskřilo, protože každý viděl svůj problém důležitější a střet důležitosti sebral davu sílu a vojsko začalo přebírat pomalu a jistě vládu nad jednotlivými skupinkami. 

Boj trval do hluboké noci. Vojáci nakonec rozprášili davy i skupinky lidí a začali nastolovat režim. Večer v 21.23hod. vláda vyhlašuje „Stanné právo“ …

Uff, fuj to byl ale hnusný sen… probudil jsem se a vzpomněl na J.M. Simmela: „A s klauny přišly i slzy.“ Došel jsem k oknu. Vidím, že venku je stále tma, ale hvězdy svítí, to věští, že by mohl být pěkný slunečný den, plný sněhu, ledového osvěžení a plný šťastných úsměvů… mohl, kdyby nebylo ráno 22.2. 2022. Pouštím si tablet a svoji síť, kde se mi objeví výzva:

„Máš toho dost? Nemáš si za co nakoupit chleba? Také ti vypnuli elektřinu? Chodíš do práce, a přece se neuživíš? Že nepracuješ ve státním? Že tě vyhazují z domu či bytu?“ Pak přijď dnes …..