Koalice ČSSD+TOP09. Nepředstavitelné! Opravdu?

Očekávaný výsledek voleb v Česku v roce 2013 má mnoho společného se skutečným výsledkem voleb v Německu v roce 2005. Situace v naší zemi dnes je v mnoha ohledech podobná situaci v Německu v roce 2005. Můžeme použít německý recept z té doby? Recept zvaný velká koalice?

V roce 2005 vyhrála v Německu CDU/CSU, dostali přes 35%. Jejich tradiční a přirozený koaliční partner, liberální FDP, zůstal pod 10%. Na druhé straně SPD s 34% odmítla na federální úrovni spolupráci s odpadlíky z vlastních řad a s postkomunisty. Zůstali ji Zelení s 8%. Slepence s účastí více menších stran zkušení a prozíraví politici z velkých stran odmítli. Jinými slovy, voliči v Německu v roce 2005 rozdali karty tak, že socialisté mohli vládnout buď s komunisty a svými vlastními odpadlíky a nebo udělat velkou koalici. Konzervativci mohli vládnout pouze ve spojení s více nesourodými menšími stranami (FDP a Zelení) a nebo udělat velkou koalici.
Výsledkem více než měsíčních intenzívních vyjednávání byla vláda velké koalice, která byla stabilní a vládla celé funkční období.

Německo tehdy stálo před nutnou reformou daní, sociálních systémů a trhu práce. Německo mělo před sebou velké úkoly a jejich politici dospěli k závěru, že si s nimi nejlépe poradí velká koalice. Skutečně, dva hlavní političtí rivalové (CDU a SPD) se byli schopni dohodnout na širokém konsensu o tom, kam má společnost a ekonomika směřovat. Během vlády velké koalice Němci rozhodli zásadní témata, jaderné elektrárny, reformy pracovního trhu, reformy zdravotnictví, školství a penzí, základní zahraničně politické otázky, konsolidaci financí, omezení zadlužení a další. Němečtí politici se v roce 2005 rozhodli pro konsensuální společnost namísto hry na brutální přetlačovanou. Výsledkem je, že v roce 2013 je Německo motorem růstu Evropy.

Všichni cítíme, že Česko stojí před velkými úkoly jako tomu bylo v Německu v roce 2005. V Česku stále chybí široký politický konsensus týkající se hospodářského a společenského směřování. Reformy přijaté jednou stranou politického spektra druhá strana okamžitě ruší či zpochybňuje. Země s nestabilním prostředím nemůže přilákat domácí a zahraniční investice a dosáhnout přiměřeného růstu. Namísto hledání konsensu pokračujeme v konfrontaci, mobilizujeme „na obranu svobody a demokracie“, vedeme kampaně proti „zlodějům a korupčníkům“, jsme svědky nástupu několika nevyzpytatelných stran a vše je korunováno prezidentem, který společnost zásadním způsobem rozděluje a snaží se rozvrátit politický systém. Nedivme se, že společnost má "blbou náladu".

V Česku v roce 2013 vše směřuje k tomu, že po volbách bude moci ČSSD vládnout s odpadlíky z vlastních řad (SPOZ) a komunisty (KSČM) a nebo udělat velkou koalici. ČSSD by se mohla inspirovat u našich sousedů. Neotevírat cestu komunistům k moci na centrální úrovni. Nejít do sebezničující spolupráce se svými odpadlíky ze SPOZ. Stejně tak TOP09 by nemusela hnát ČSSD do náruče komunistů či dovolit Zemanovi ČSSD rozložit. 

Velká koalice je nouzové řešení. Ale Česko je v nouzi. Potřebuje širší politický konsensus o zásadních otázkách svého dalšího směřování. Velká koalice ČSSD a TOP09 by takový široký konsensus mohla formulovat a položit tak základy tolik potřebné stability do budoucna. Stability, která je nutnou podmínkou prosperity. Navíc by velká koalice dokázala odrazit útoky prezidenta na politický systém a uhájit suverenitu parlamentu.
Je to pro Vás jako pro voliče nepředstavitelné? Pro mně ještě včera bylo.
Ale celý život mně živí analýza dat. Pragmatická a bez emocí. Hledání řešení úloh se zadanými okrajovými podmínkami. Samozřejmě si uvědomuji stín opoziční smlouvy a nedostatek politických osobností velkého formátu.

Němečtí politici v roce 2005 dokázali v zájmu Německa a jeho občanů překonat desetiletí rivality a podruhé v poválečné historii velkou koalici utvořit. Že se to Německu a jeho občanům vyplatilo je dnes každému zřejmé. Nízká nezaměstnanost, růst, nadprůměrně spokojení občané, klidné volby.
Hysterické přehánění. Líčení všeho v černých barvách. Neschopnost dohody. Osobní animozity. Není čas postoupit v české politice dále? Hledat dlouhodobá řešení pro Česko v širším konsensu?
Co budou schopni překonat čeští politici v roce 2013 v zájmu Česka a jeho občanů? To brzy uvidíme.