Virus strachu

Pokud se člověk cítí ohrožen, pokud jde o jeho přežití, pokud má strach, pak je velmi snadno manipulovatelný. Dá se snadno přesvědčit, že se musí pro své přežití něčeho vzdát. 

Strach a zloba jsou emoce nejsilnější. A emoce sama je svou povahou virální. Dokáže se stejně jako virus šířit exponenciálně. Toho využívají všechna moderní média, jejichž cílem je čtenářům či divákům ukázat show s co nejsilnější emocí. A tyto emoce pak co nejdéle udržovat při životě. V našem případě denním hlášením počtu nakažených a mrtvých, opakováním obrazů plastových pytlů s mrtvými těly, obrazů pacientů na jednotkách intenzivní péče. Takto vytvořená globální reality show přirozený strach z neznámého viru násobně umocnila a proměnila v celoplanetární paniku. 
Strach v kombinaci s opatřeními na potlačení šíření viru způsobuje hluboké kulturní, sociální, psychologické a politické změny. Fyzická separace mění pohled na lidi kolem nás. Vidíme je spíše jako hrozbu, jako možné přenašeče nemoci, jako někoho, komu je nutné se vyhýbat. Životy lidí se mění způsobem, který byl před třemi měsíci nepředstavitelný. Miliardy lidí tolerují omezení svých občanských práv, protože mají strach. Strach z neznámého nového viru. Strach chodit na lékařské prohlídky. Strach chodit do práce. Strach chodit do obchodů. Strach posílat děti do školy. Strach jezdit hromadnou dopravou. Strach někam cestovat. Strach z cizinců. Strach ubytovávat se v hotelích a penzionech. Strach navštěvovat restaurace. Strach utrácet. Strach investovat. Strach z přicházející ekonomické nejistoty a krize. Všichni, co se nemoci bojí, se jí s rozvolňováním opatření a opuštěním nouzového stavu a karantény bát nepřestanou, protože nemáme vakcínu, nemáme lék, nevíme nic o druhé a dalších vlnách. 
Dokud budou mít lidé strach, budeme svědky nízké poptávky. Proto můžeme očekávat spíše delší recesi. Pokud bude recese dlouhá, nevydrží to mnohé malé a střední podniky, které zpravidla mají rezervy na několik málo měsíců. Naopak velké korporace využijí příležitost. Jejich malí rivalové zmizí ze scény a ony budou ještě větší a silnější. Nejpostiženější budou obory zaměstnávající nízkopříjmové obyvatelstvo. Firmy budou hledat úspory. To povede k rychlejší digitalizaci a robotizaci. 

Lidé mají strach a chtějí politické vedení, které jim zaručí bezpečnost. Nebo jim ji aspoň slíbí. Státy získávají dříve nepředstavitelnou politickou moc. Ve jménu ochrany veřejného zdraví můžeme ve světě sledovat zákazy shromažďování, kriminalizaci protestů a stávek, rušení voleb, izolaci opozice pod záminkou karantény, směřování finanční pomoci jen spřáteleným skupinám apod. Strach je katalyzátorem vlád silné ruky. Budeme svědky protekcionismu, politicky motivované deglobalizace a regionalizace světa, což povede k menšímu objemu světového obchodu. Státy budou vstupovat do firem a znárodňovat je. Vzhledem k tomu, že většina států je silně zadlužena a obyvatelstvo si vynutí vyšší investice do zdravotnictví, budou chybět prostředky na řešení klimatické změny nebo penzijní systém.
„Strach je reakce. Odvaha je rozhodnutí.“
Winston Churchill