Jak málo stačí k průhlednosti

Některé cesty k transparentnosti hospodaření veřejných subjektů jsou velmi snadné, levné a efektivní. Rád bych poukázal na jednu možnost, kterou používáme u nás v obci.

Musím se vždy pozastavit nad tím, jak se snažíme vše do nejmenších podrobností popsat v nějakém zákoně, předpisu, vyhlášce či nařízení. Nakonec je příslušná norma tak podrobná, že se v tom nevyznají ani právníci. Asi je potom snažší najít nějakou právní kličku jak ustanovení takové složité normy obejít. Příkladem může být vražda. Na začátku bylo jednoduché "nezabiješ". Dnes rozlišujeme, zda to bylo nožem či vidličkou, zda oběť zemřela hned anebo až po hodině, zda si vrah předtím dal cigáro anebo až potom, a podle toho posuzujeme jeho čin. Možná bychom mohli někdy místo složitých paragrafů zapojit selský rozum.
Jako starosta se v praxi často setkávám se zákonem o zadávání veřejných zakázek. Ten se dnes snaží velmi podrobně regulovat kde co, a přesto se můžeme v tisku dnes a denně dočíst, že zakázky jsou zmanipulované, že se firmy vzájemně domlouvají a že celý systém je neefektivní. Domnívám se, že místo složitého zákona, který často znemožňuje racionální chování (např. ať je zakázka sice trochu dražší, ale kvalitně udělaná firmou, která je schopna poskytovat záruky), by v řadě jednodušších případů stačila prostá povinnost subjektů financovaných z veřejných zdrojů podrobně zveřejňovat veškeré své výdaje. Naše obec spolu s několika dalšími zavedla měsíční zveřejňování veškerých výdajů na internetu. Každý občan si může kdykoli přečíst komu jsme platili, kolik a za co. Každý si může udělat představu jak hospodaříme, zda kupujeme zbytečné věci, zda platíme předražené služby, zda investujeme hospodárně. Veřejná kontrola je nejlepší nástroj. Kdokoli, aniž by vytáhl paty z domu, si může jednoduše ověřit kam šly obecní peníze. Když to jde v obci, jistě by to šlo i u státních podniků či ministerstev.