Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Deník z Če-chanu Den 5 - Covidová polévka

Někdy není nálada a ani se mi nedaří se do nálady donutit dostat... Třeba alespoň kvůli dětem. V noci hodně pršelo a ráno bylo zcela nelogicky nasněženo. 

My už se ladili spíš na jaro, začali jsme rýpat zahrádku a připravovat skleník, ale lenost je veliká, tak se nám vlastně ten sníh hodí... 

Dneska mám takový ten (z poslední doby hodně dobře známý) pocit kdy se mi toho honí hlavou tolik, že není jak to uchopit. Jakoby se člověku v hlavě vařila písmenková polévka, ve které plave všechno možné, ale vždy se nakonec poskládá jediné slovo, jediné téma... Celý poslední rok ostatně byl ve znamení jednoho tématu.

 

Nás opatření postihla mezi prvními a tak jsme čelili ze začátku tomu, že jsme měli plnou hlavu otázek - jak se budeme živit dál, co s námi bude, jaká budoucnost čeká naše děti... a naši přátelé pro to neměli příliš pochopení. Očekávali od nás spíše  takové to pozitivní uklidňování, jak bude všechno skvělé a rychle to bude za námi a co všechno dobrého si z krize odneseme. Věděli jsme, že potíže, které nastanou, budou dlouhodobé a dotknou se nakonec všech. Ale museli jsme si to povídat leda mezi sebou, protože ostatní tohle slyšet nechtěli a ani jsme je nechtěli otravovat. Každý náš hovor se totiž brzo stočil ke covidu nebo k opatřením, která nás drtí. 

Najednou jsme přesně věděli, co znamená, když "Sytý hladovému nevěří." Člověk, který není ekonomicky nijak dotčený, si prostě nedokáže představit, jaké to je, když žijete z úspor a nevíte, jak dlouho to bude trvat. A opatření byla od začátku nastavena tak, že naprosto ruinují jen určitý segment ekonomiky, pořád ty samé lidi...
Nedávno jsme šli po Budějicích a topili se ve svých temných předtuchách a myšlenkách. Potkali jsme známou, kterou jsme dlouho neviděli. "Jak se máte?", ptala se. "Nic moc, už tři čtvrtě roku nemůžeme pořádně pracovat, nevíme, co bude...". Usmála se. "Ale vypadáte dobře, sluší vám to." Cítila jsem se z ní pod psa. Kdybych jí řekla, že mám rakovinu a zbývá mi poslední měsíc života, řekla by to samé??? Hlavně že nám to sluší... A pak jsme potkali jiného kamaráda. Povídala jsem mu o tomto setkání. S velkým klidem a laskavostí mi sdělil, že pravda je, že nikoho nezajímám. Druzí mě neslyší a nevidí. Každý vidí jen sám sebe. Chvíli jsem byla šokovaná, já se přece dokážu do druhých vcítit! Ostatní to musí přece umět také...

Ale přesně to jsem potřebovala slyšet, pochopit... Musím se o sebe postarat sama, nemá cenu si stěžovat. Každému jsou moje potíže ukradené. Tak dobrá! 

Mě nejvíc ze všeho na světě vždycky stresuje, když něčemu nerozumím a to byl právě problém s celou tou covidovou záležitostí. Tady člověk fakt neví, na čem je. Co je za tím vším a komu máme věřit? Kde je pravda? My, kteří jsme už patnáct let bez televize, nesledujeme zpravodajství, protože pro nás vždy bylo zdrojem beznaděje a skepse, jsme najednou začali každý den sledovat různé internetové servery a hledat tam paradoxně naději. Po večerech posloucháme názory odborníků a debaty. Hlava se nám vařila z toho, jak jsme se snažili všemu přijít na kloub... Žádné jiné téma nás teď nedokáže zaujmout.
Ulevilo se mi až v okamžiku, kdy jsem prostě přijala, že tak se věci teď mají a já s tím nic neudělám. Je to rezignace? Nevím. Myslím, že v mnoha ohledech jo. Řekla jsem si, že když už mám ty děti, musím pro ně zůstat co nejvíce v klidu a pohodě. Musím tímto těžkým obdobím projít tak, aby následky na duši a na těle byly co nejmenší. 
Jako nejlepší lék na všechny ty neodbytné myšlenky, se nakonec ukázala být tvorba. Člověk je tvor, musí tvořit. Jinak nežije. Psát písničky mi teď nějak nejde, hrát není pro koho a tak jsem se vrhla do šití. Koupila jsem si nový šicí stroj a sedím u toho, učím se, tvořím. Vznikají krásné věci a mám z nich radost a mají z nich radost i děti. I když teď nemají kam všechny ty krásy nosit... Můj muž se zase vrátil k malování obrazů, na které neměl dříve čas. Od doby, co jsem začala šít, mám hlavu plnou myšlenek na střihy, látky, nitě... Většina mých hovorů skončí pro změnu u šití...
A to je mnohem lepší než ta covidová polévka...
 

 

Autor: Veronika Vojáčková | neděle 7.3.2021 23:09 | karma článku: 11,77 | přečteno: 280x
  • Další články autora

Veronika Vojáčková

Deník Antivakserky 3 - Jak vyrobit vlnu

Máme tu další šílenou vlnu. Dosluhující ministr zdravotnictví Vojtěch povídal, že máme co dělat s pandemií neočkovaných. Vrchnost kroutí hlavami a narůstající počty nemocných připisuje nezodpovědnosti a neposlušnosti

19.11.2021 v 10:28 | Karma: 25,85 | Přečteno: 740x | Diskuse| Společnost

Veronika Vojáčková

Deník z Če-chanu Den 71 - Tančíme s Márou (přídavek)

Sedíme na trávě, ve stínu pod stromy. Kousek od nás leží mrtvý holub. Kuba do něj zkouší píchat klackem, ale Bětka ho po chvíli okřikuje, ať má taky trochu úcty k mrtvému tvorovi. "To je jako kdybys dloubal do dědy."

11.5.2021 v 11:29 | Karma: 16,28 | Přečteno: 349x | Diskuse| Společnost

Veronika Vojáčková

Deník z Če-chanu Den 70 - Strach je král!

Konečně se udělalo teplo, vyrazili jsme na krásný nedělní výlet do přírody. Kamkoliv se teď, když je všechno ostatní zavřené a zakázané, vrtnete, potkáte davy lidí. Ale myslím, že nikomu nevadí. Najednou jsme rádi spolu.

10.5.2021 v 11:28 | Karma: 18,75 | Přečteno: 378x | Diskuse| Společnost

Veronika Vojáčková

Deník z Če-chanu Den 69 - Kosočtverec

Sedm žen, tenké i tlusté, mladé i těsně před důchodem, mámy i nemámy, každá odjinud, každá jiná a přesto nás tolik spojuje. Nikdy jsem si nemyslela, že si budu rozumět s holkama. A navíc tolika najednou.

9.5.2021 v 11:28 | Karma: 14,68 | Přečteno: 415x | Diskuse| Společnost

Veronika Vojáčková

Deník z Če-chanu Den 68 - Nemít zdraví? Vadí!

Mám dvě pošty, na který se fakt bojim chodit. Třeboňskou a Budějovickou. Jsou tam totiž děsně protivný báby. Posledně mi jedna odmítla poslat balíček s knihama, protože do něj dokázala strčit prst. To jako vážně?

8.5.2021 v 13:40 | Karma: 14,76 | Přečteno: 464x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů

21. června 2024  9:39,  aktualizováno  22:58

Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....

Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát

21. června 2024  8:52,  aktualizováno  18:16

Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...

Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

VIDEO: Severovýchod zasáhly bouřky. Obec na Olomoucku spláchl přívalový déšť

26. června 2024  8:35,  aktualizováno  21:32

Silná bouře, která se žene přes Moravu a Slezsko, tvrdě zasáhla Olomoucko a Přerovsko. Hasiči již...

Není třeba mluvit o normalizaci vztahů, řekl Pavel. Slováci se pustili do Fialy

26. června 2024  6:45,  aktualizováno  20:45

Kdo čekal, že návštěva nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho pomůže k ukončení roztržky...

„Bránila jste se až po půl minutě.“ Italka prohrála soud o sexuální obtěžování

26. června 2024  20:39

Informace o tom, že oběť sexuálního obtěžování může v daný moment takzvaně zamrznout, se zřejmě...

Havárie obytného vozu na Nymbursku, pro dítě musel letěl vrtulník

26. června 2024  20:37

U Dymokur na Nymbursku ve středu v podvečer havaroval obytný vůz. Zranění byli tři lidé, z toho dvě...

  • Počet článků 72
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 387x
Rozhodla jsem se 1. března začít psát deník z lockdownu. Po vzoru čínské spisovatelky Fang Fang, která podávala report z desetimilionového Wu-chanu, který byl začátkem velkého průšvihu víc jak před rokem.

My, Češi, byli na jaře „best in covid“, od podzimu jsme tím velkým průšvihem pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.

Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.

Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.

Seznam rubrik