Deník z Če-chanu Den 42 - Zítra to vypukne

Když zítra bude někdo pozitivní, nic se neděje, protože se děti ještě nepotkaly. Ale když to bude jiný den, nastane teprve správná legrace. Všichni, kdo byli s potenciální hrozbou v kontaktu poslední dva dny, musí opustit školu.

Úplně je vidím, jak v panice klopýtají v přezůvkách jeden přes druhého a vybíhají ze školy, zima nezima, mráz nemráz, déšť nedéšť. Vrátit se mohou až po potvrzení z laboratorního testování, že je spolužák oficiálně negativní. Buddho, dej ať to nejsme právě my, na které se bude čekat, aby se půlka školy mohla jít opět vzdělávat! Protože já nikdy nikdy nikdy nechci absolvovat a nikdy nikdy nikdy nechci poslat své děti na mozkošťourák. Vím, že jsem staromódní, ale jsou zákroky, které si ráda odpustím a zkušenosti, kterým se ráda vyhnu. Třeba kouření žáby, píchání heroin droga, nebo císařský řez a teď to dloubání do dutin, který ani nevím, že mam.
 

Bětka je strašně nervózní, na svůj první školní den po půl roce se chystá, jako jiná děvčata na svatbu. Umyla si hlavu, připravila aktovku, zkompletovala penál a vypracovala přesný plán, co mám připravit k svačině. Dokonce jsem jí musela narychlo ušít modrý kárdigen, aby měla co obléci na ty nové šaty. Pobolívala jí večer hlava. Chudinka, pořád řeší, co se stane, když bude pozitivní. Nedá si vysvětlit, že stresování je zbytečné, že to budeme řešit, až případně obávaná katastrofa nastane. Jsem fakt zvědavá, kolik dětí za těchto podmínek do škol opravdu nastoupí. 
Kubík školu odpískal rovnou, první třídu zhodnotil jako - pro svůj vysoký intelekt - příliš jednoduchou. "Tam se dělaj věci pro malý děti, to mě nebaví..." Zůstane doma.
Četla jsem, že ředitel semilské waldorfské školy rozhodl, že do tříd pustí i netestované děti. Jedna kamarádka šmejdila v různých diskuzích a prý je takových škol kolem dvaceti. Obdivuju jejich statečnost, ale zároveň chápu snahu těch ostatních ředitelů splnit vše, co je předepsané. To už asi o mně víte, že já chápu vždycky všechny a každou blbinu vidím z mnoha stran a úhlů. Ovšem, kdyby se jich ozvala většina, celý systém by se mohl krásně zhroutit jako domeček z karet. Třeba by konečně začala diskuze o tom, co je možné a co je proveditelné a co je skutečně rozumné. Protože děti ve školách testují prý jen v Rakousku a Německu. A teď u nás, ještě ke všemu čínskými šmejdotesty. Navíc dospělí v podnicích se šťourají jednou týdně, ve školách to bude hned 2x.

Jestli jsem to správně pochopila, teď aktuálně se odborníci snaží zabránit rozšíření brazilská mutace. My se z těch mutací nevymotáme... V Kanadě už jí mají a prý je velmi nebezpečná, umírají na ní i mladší lidé. I k nám už dorazila, na děčínsku jsou dva případi. Víte co nechápu, proč ten ministr prostě nevystoupí a normálně neřekne, jak se věci mají, proč se tady pořád kolem všeho dělají takové tanečky... Vždyť jsme dospělí a pochopili bychom, kdyby se přišlo s nějakými konkrétními kroky a logickými argumenty.
Spíš si myslím, že teď rozvolníme, a i když ne, lidi začnou zhusta přirozeně kašlat na jakákoliv opatření. A pak se budeme zase divit, že se nám tu mutant zase v pohodě rozšířil (jako minule ten z Británie). Stejně mi nejde do hlavy, jak se to sem z té daleké jižní Ameriky dostalo, když jsme všicí zalezlí doma. 
V týdnu se má zase vrátit zima. My se za ty dva dny tak vyskákali po zahradě, že už jsme celí unavení. Rádi hodíme do kotle těch pár posledních polínek a spočineme na gaučíčku. 

Covidu zmar!

Autor: Veronika Vojáčková | pondělí 12.4.2021 11:11 | karma článku: 11,82 | přečteno: 417x