Kamarádka vede malou školu, takovou tu, co si zakládají rodiče, protože se jim nelíbí systém vzdělávání ve školách státních. Ptala jsem se jí, jak to budou dělat s testováním. Nebudem testovat. A co roušky? U nás se roušky nenosí.
Má známou, která vede podobnou školu. Jelikož spadá normálně pod Ministerstvo školství, volali jí úředníci a vyptávali se, jestli a jak provozují online vyučování. Odpověděla jim, že nijak, protože mnoho z jejich žáků nemá doma technické zázemí a kdyby jim půjčili notebooky, už by je nikdy neviděli (Děti nebo noutbuky???). Holt ne všichni rodiče jsou uvědomělí a ne všechny děti mají dobré zázemí. Jednou týdně prý obejdou všechny žáky, zanesou jim učivo na další týden a zkontrolují, co dělali. Mnoho dětí přesto raději normálně dochází do zavřené školy, protože doma se prostě učit nedokáží. Z ministerstva jim - asi za inovativní přístup - poslali kontrolu.
Měli jsme návštěvu. Kamarádku s dětmi. Je toho všeho zjevně plná, povídala a povídala. Bojí se, že když teď něco neuděláme, zničíme dětem budoucnost. Úplně jí chápu, touhle fází jsem si taky prošla. Fakt hodně mě trápilo, že tady potomkům zavření doma prožereme naději na lepší zítřky. Jenže pak jsem si uvědomila, že takovými myšlenkami se jen zbytečně stresuju a tím jim paradoxně ničím přítomnost.
Zná docela dost lidí, kteří současnou situaci nezvládají zrovna dobře. Její mamce nelogicky zrušili rehabilitace, přitom je fakt moc potřebuje, je po vážné autonehodě. Když už jí pustili v únoru alespoň do lázní, zakázali jim na celé tři týdny pobytu jakékoliv opouštění budovy. Nemohli si dojít ani na nákup, jediné, co si mohli koupit, bylo kafe z automatu. Tomu říkám relax. Její švagr má chronicky nemocné plíce. Když zjistil, že je pozitivní na covid, odvezli ho do nemocnice. Tam mu cosi píchli a ještě ten den ho poslali do domácího ošetřování i s příznaky, paralenem a slovy: "Až se budete dusit, zavolejte si sanitku." Už týden leží doma v posteli bez potřebné péče v nic moc stavu. Její sestra znovu začala nadměrný stres zvládat s nezištnou pomocí lahve vodky.
Hodně teď řeší testování dětí. Její dcera do školy hrozně moc chce, ale ona z principu se zbytečným zákrokem nesouhlasí. Hodně četla o tom, jak jsou testy málo spolehlivé. Ptala jsem se, co na to říká dcerka. O ničem neví, tak neví. Možná by nebylo špatné vysvětlit dětem situaci a zeptat se jich, co si přejí. Protože mě připadá, že nemají problém. Holt se pošťourají... zachechtají se tomu a půjdou do třídy. Já se třeba našich dětí ptala. Bětka se už do školy těší, má nové šaty a potřebuje se v nich ukázat. A Kuba doufá, že bude mít koronáč, aby tam nemusel... Ve škole není Minecraft.
Moc si nedovedu představit, jak školy budou fungovat. Testy totiž často vykazují falešnou pozitivitu. Kolik dětí nespolehlivost testů vyšachuje zbytečně ze hry, se neví. Navíc jsem četla o výsledcích školního testování v sousedním Rakousku. Záchyt pozitivních žáků byl nula nula nic. Během prvního týdne provedla země ve školách téměř 500 tisíc testů a odhalila 211 pozitivních, ve 132 případech šlo o děti, v 79 o pedagogy.
Když to jen tak superlaicky hodím do kalkulačky, při ceně 100 Kč za test vychází cena jednoho nalezeného pozitivního jedince 236966 Kč. Nepřipadá mi, že by dosažený výsledný efekt vyvažoval mega náklady a celé to martýrium, které musí děti, rodiče i učitelé absolvovat. Ale budiž.
Máme nového ministra zdravotnictví. Ten starý se už po pěti měsících ve funkci okoukal. Nové koště Arenberger hned na začátku pomyslně před nastoupenou jednotkou střelil do hlavy psa, nebo správněji PESa (Protiepidemický systém), který v listopadu loňského roku vymysleli odborníci. Nalijme si čistého vína, hlídač se nepředvedl v nejlepším světle, fungoval jen při zpřísňování opatření a utahování šroubů. Když vláda jen vééélmi neochotně podle něj před Vánoci i jednou uvolnila, spustila tím velkolepou třetí vlnu tsunami, která nás vynesla mezi světové covid rekordmany. O mrtvých jen dobře, ale tohohle čokla asi nikdo želet nebude.
Teď vůbec nevíme, co bude. Nový ministr prý do 14 dnů vymyslí strategii, do té doby asi budeme přešlapovat na místě a čekat, jak se na číslech odrazí návrat některých dětí do škol. Jediné, co víme je, že od pondělí nejspíš nakonec nebude platit uvolnění, že se nás může sejít deset vevnitř a dvacet venku. Rozhodnuto bude v sobotu odpoledne. Oficiálně tedy žádné scházení, žádné návštěvy kamarádek...
Jsem zvědavá, kdo ty zákazy ještě bude chtít dodržovat...
Covidu zmar!
