Dneska jsme měli fakt velký výlet, jeli jsme k zubařovi a pak si v postapokalypticky vypadajícím nákupáku koupili oběd, který jsme do sebe hodili na parkovišti v autě. Zkrátka - užili jsme si to!
Ptala jsem se zubaře, jak se má. Jak prožívá dnešní podivnou dobu. Zatvářil se tak jako, však víš... Abyste věděli, před deseti lety prováděl náš dentista tak dlouho kompletní rekonstrukci našeho, v dětství socialistickým zdravotnictvím těžce poznamenaného, chrupu, až jsme si nakonec potykali. Přirovnal své pocity a to, jak teď žije, k životu za socíku. A to toho za socíku zas tak moc nezažil, je stejně starej jak já. Takže jak rodiče za socíku... z práce domů a zase do práce. Žádné zážitky, člověk nic nemůže... Je otrávenej. A to má práci, která mu normálně vydělává... Ptala jsem se ho, jestli lidé začali na zubech šetřit. Říkal, že to ani ne, ale že víc ruší domluvené termíny ze strachu. Pokud jsou z jiného okresu, nechtějí projíždět policejními hlídkami, i když jedou k lékaři. Je jim to nepříjemné. Chápu, taky jsme chlupatý cestou zpátky raději objeli.
Dneska mě cvrnkly do nosu paradoxy toho, jak léčíme velkou nemoc opatřeními, která tuto a další nemoci jen zhoršují. Ségra mi říkala, že má známou, která pracuje na ARO. Mají tam teď opravdu vysokou úmrtnost. Ovšem jedním dechem dodala, že to jsou v drtivé většině lidé obézní. I ten sestry známý, třicátník, co umřel nedávno na covid, měl pupík. Takže tady máme jeden faktor - obezitu. Když zagůglíme, dozvíme se, že 56% Čechů trpí nadváhou. No a co obezitu jednoznačně zhoršuje? Nedostatek pohybu a přejídání, že. No a co asi všichni v karanténě dělají, když můžou leda na prochajdu po vsi? Nehýbou se a papají.
A pak tu máme tu věc s dýcháním. Covid způsobuje, že člověk nemůže popadnout dech a tak jsme všem nařídili nosit nejprve roušky, a pak respirátory. A dusíme se nebo minimálně přidušujeme dokonce i když jdeme po ulici, všichni, solidárně. To ti hlava nebere...
Dneska paní ministryně financí Schillerová řekla, že Česku dojdou peníze v červnu. Že už nebudou mít prachy na to, aby mohli dál podporovat zavřené služby. Hm, to zní zajímavě. Jsem fakt zvědavá, jak to vrchnost vyřeší. Ve Francii prý od začátku šli opačnou cestou než my a zavřeli obchody nad 5000 metrů čtverečních, ty malé nechali otevřené. Myslím, že všichni si dovedeme představit, jak by asi vypadala ekonomická (a třeba i psychická) situace našich živnostníků, kdyby se touhle cestou šlo i u nás? Hádám, že by nekrachovali... naopak. A hádám, že v malých provozovnách by se opatření dodržovala snáze než v Kaufech, Peňourech a jim podobných.
Zmínkou o financích jsem si krásně vytvořila oslí můstek k tématu, o kterém jsem už chtěla dlouho psát. Ti, kteří mají podnikání z rozhodnutí vlády zavřené, mají nárok na kompenzační bonus. Je vypsána spousta různých programů, ale v těch se nikdo nevyzná a já naštěstí ani nemusím, protože nás se týká jen příspěvek ve výši 15 tisíc na měsíc. Z něj odvedeme 5 tisíc na sociální a zdravotní pojištění a zbyde nám 10 tisíc. To zní jako hodně peněz, ovšem pokud žijete v roce 1998... Moje máma fakt před dvaceti lety nosila domu docela velkou výplatu. Měla 16 tisíc. Tenkrát byl nájem 2 tisíce korun. I tak jsme žili skromně a nikdy si nic nekupovali. Ani na zimní boty nebylo. Zkrátka a dobře, z kompenzačního bonusu vyžije v jednadvacátém století jedině ... (tady si musíte doplnit sami, protože já fakt nevím, kdo).
Co je ale pozoruhodné, je velká ochota našich úřadů tyto podpory vyplácet. Bojí se prý podvodníků. Každý by si přeci chtěl pokoutně přilepšit a jen tak pro legraci vyplňovat lejstra, aby pak parazitoval na štědré státní podpoře, to je jasné... Opatrnost je na místě.
Kamarádi mají vydavatelství. Trh s knihami se z nějakého záhadného důvodu (neměli by lidi, když jsou doma zavření, více číst?) před rokem úplně zastavil. Neměli ani peníze na sociální a zdravotní pojištění a proto ho nezaplatili. A tady je první fligna - když máš dluhy vůči státu, nemůžeš dostat podporu, nejsi řádný hospodář. Fligna druhá je, že se s žadateli přetahuješ o každý den, kdy podle tebe (zkušeného úředníka) ještě mohli vydělávat. Tak stát ušetří mnohdy i 3500 Káčé... Jako v našem případě... A třetí, velmi legrační fligna je, že když si podnikatel zažádá, pár týdnů děláte jakoby nic a pak mu napíšete e-mail nebo mu rovnou zavoláte a zeptáte se ho, jestli na své žádosti opravdu trvá. Jako fakt? Jste si jistý? A mezi řádky tajemně naznačíte, nebo v telefonu rovnou na plnou hubu řeknete, že v tom případě vám pošle stát kontrolu. To si nějaké ty "nároky" většinou rozmyslíte. Nebo snad ne? Vy přeci víte, že každá kontrola musí něco najít, aby se státu vyplatila. A tak, i když máte všechno v pořádku, tohle vám za zbytečné nervy a potíže zkrátka nestojí...
Tahle psychologická hra se mi líbí... Jsem ráda, že nás stát udržuje ve střehu. Dobrý trénink... Survival - kurz přežití zdarma! Teď abysme se jen báli, kdy od státu vyfasujeme kápézetky, celty a ešusy...
P. S. Fligna je dle slovníku moravského hantecu slangový výraz pro přetvářku, lest, úskok, podraz, simulaci, mazanost...
