Včera jsme viděli dokument Ryba smrdí od hlavy (v originále I am fishhead), který pojednává o psychopatech v naší společnosti. Výzkumem mozku se zjistilo, že jeden ze sta lidí prostě nemá schopnost cítit a prožívat emoce. Nepoznáme je na první pohled a tak se může stát, že s nimi dlouhá léta žijeme v partnerském nebo zaměstnaneckém vztahu a pořád nechápeme, co je v nepořádku. Připadáme si divní a obviňujeme sami sebe z neschopnosti vyjít s druhými lidmi. Psychopat je ale chytrý a šikovný, on sice neprožívá emoce tak, jako my ostatní, ale postupně se je naučí napodobovat. Nikdy však necítí výčitky, nemá svědomí a na nikom jiném mu nezáleží. Druhé lidi používá jen jako prostředek k naplnění svých cílů. Jako hlavní nástroj používá manipulaci, nemá strachy ani obavy, nic mu tedy není "blbé" a tak snadno dosahuje toho, co chce. Prostě ostatní přiměje dělat to, co chce on. Bez ohledu na následky.
Z historie známe spoustu takových osobností, všechny ty Staliny a Hitlery, kteří dovedli miliony lidí ke zkáze. Tito lidé mají totiž schopnost napodobováním úspěchů druhých a šplháním po jejich zádech nakonec dosáhnout vysokého postavení. A to překvapivě Hitlerem ani Stalinem neskončilo.
V poslední době se s nimi můžeme setkat v českém byznyse. Všichni ti Kiršové a Čmolíci, kteří se jeli do Ameriky na drahá školení od těch nejlepších něco naučit, nebo to vyčetli z knih v anglickém originále a nás zaprděné Čechy se vše rozhodli za mírný poplatek naučit také. Jde jim hlavně o to, abychom také vydělali svoje vlastní miliony, které nás konečně udělají šťastnými. A tak napodobujeme napodobovače a divíme se, proč to nefunguje. Proč pořád nemáme slibované výsledky - šťastnější život, peníze, proč o nás není slibovaný obrovský zájem, vždyť přeci děláme všechno přesně podle jejich návodů... Oni přeci už ty své miliony vydělávají... a tak obviňujeme sami sebe.
Měla jsem tu čest se s jedním napodobovačem napodobovače napodobovače dostat do přímého kontaktu a byla to pro mě velká lekce. Říkejme mu Ríša. Ríšovi bylo před dvěma lety, kdy jsme se setkali, 24 let. Měl velké sebevědomí a obrovské plány. Na prvním i druhém setkání mě ohromil. Věděl, že se zabývám porody a jedna z jeho podnikatelských vizí byla firma, která bude pro ženy pořádat kurzy bezbolestného porodu. Měla jsem s tím svou zkušenost, protože jsem sama podobným způsobem přivedla na svět svou druhou dceru a od té doby hledala formu a sebevědomí, jak pomáhat i ostatním ženám porodit krásně.
Ríša, i přes svůj nízký věk, měl neuvěřitelné sebevědomí. Studoval úspěchy lidí v Americe a učil se od nich. Připadala jsem si vedle něj neschopná a nemožná. On věděl o mých schopnostech, nicméně se nikdy neptal na to, co si myslím, co umím. Jeho vize byla, že do mě všechno musí "nalejt", udělat ze mě dobrého lektora, svůj produkt. To bylo první, co mi nějak nesedělo. Nicméně měl velké plány a velké sliby. Plat v řádu desetitisíců za to, že budu dělat, co mě baví a hromadně pomáhat ženám. Jako přivýdělek k mateřské - to znělo skvěle.
Měl plnou pusu řečí, o tom, jak jsme přátelé, ale byla to jen slova, nic za nimi nebylo. Když se mnou komunikoval, vždy účelně. Zapisoval si to, co ho zaujalo. To, co mohl nějak využít. Ale o sobě nikdy nemluvil. Jedině v tom smyslu, aby se vytáhl, jak je dobrý a co všechno umí. Celkově jeho vystupování bylo zvláštní - perfektně oblečen, učesán, opečován, značkové pero Parker, příjemnou kancelář, prostě všechny parametry úspěšného mladého muže. Každému bylo jasné, že jednou svého úspěchu doopravdy dosáhne. Většina z toho, co povídal, nebyla pravda. Jeho strategie je taková, že stokrát opakovaná lež se pravdou stane. Když budu opakovat slova úspěšných (mimochodem má dokonalou paměť), vypadat jako oni, říkat o sobě, jak jsem úspěšný a kolik vydělávám, tak se to stane časem realitou.
Jenže - mně s ním nebylo vůbec dobře. Měli jsme spolupracovat, ale když jsem se ho zeptala přímo, vypadlo z něj, že budu jen jedna z mnoha, nic extra. Sestavím s ním koncepci kurzů, budu dělat lákací přednášky pro ženy a vydělávat velké peníze. Ale to je vše, budu jedna z mnoha dalších lektorů, které postupně on vycvičí. A také budu moci být kdykoliv odejita, když nebudu dost přátelská a nadšená. Ale to už samozřejmě přímo neřekl. Brzy jsem pochopila, že je to jen panák, jeho chování bylo dokonalé, strojené, když řekl vtip, tak tak suchý, že se mu smál opravdu jen on sám. Z každého dalšího setkání jsem odcházela s horšími a horšími pocity, zejména ze mě samé. Obviňovala jsem se, jak jsem zabedněná, když nedokážu využít opravdovou životní příležitost. Bylo mi fakt blbě, neuměla jsem se v tom orientovat a měla potřebu všemu přijít "na kloub" a často probírala Ríšu s ostatními. Většinou nechápali, co mi nesedí a proč ho tolik řeším. Nejraději bych potlačila své pocity a se stejným nadšením jako on se pustila do skvělého projektu. Jenže to nešlo.
Okamžik zlomu nastal ve chvíli, kdy jsem všeho konečně měla už dost a řekla si, že ať je to pro mě výhodné jakkoliv, že raději než dělat poskoka někomu, kdo mi absolutně nesedí, budu sama sebou. I když mi to třeba nepřinese peníze vůbec žádné. Ale budu svobodná, budu to já a ne jen nějaká napodobenina napodobeniny. A tak jsem mu napsala e-mail, kde jsem mu vše vysvětlila. On odepsal, že dobrá, že je mu to líto, ale nic se vlastně neděje. Už měl totiž v záloze jinou loutku, která později ono skvělé postavení převzala. Byl se mnou rychle hotov, i přes všechny ty řeči o přátelství... Já šla tedy svou cestou, vytvořila vlastní projekt, ve kterém nevydělávám desetitisíce a zatím co vydělám, jen investuji dál. Ale baví mě to, dělám si co chci, jsem svobodná. A jeho projekt po nějaké době překvapivě skončil. Nevím, co teď dělá, ale předpokládám, že šel dál, s nadšením a velkými řečmi se vrhnul do jiného projektu, který mu jednou vydělá ony vysněné milióny. Ať už to bude cokoliv...
Tak co, poleze i po vašich zádech???:)
