Miluju Vánoce, zimu a spoustu sněhu! A to i přesto, že nacpat obsah do dvou malých kombinéz a sněhulí vyžaduje notnou dávku sebeovládání a vytrvalosti. Letošní Štědrý den byl ale kupodivu „na blátě“, a tak jsem tuto výzvu mohla řešit až o den později.
Když mě ráno místo budíku probudilo hopsání po břiše a nadšené povykování „Mamíííí, byl tu Ježíšek!“, bylo mi jasné, že plán ranního vyspávání, po probdělé noci strávené s vánočním balicím papírem, vzal právě za své. Když se mi vrátil žaludek do původní polohy, začala jsem si teprve uvědomovat, co to na mě vlastně dcera hulákala.
Než jsem se stihla na ono zvolání optat, byla jsem odtažena do obýváku, kde mi bylo neúnavnými gesty signálního důstojníka naznačováno ono místo velkého objevu. Na gauči nerušeně rozjímal jeden z dárků, zjevně zapomenutý z nočního mašličkového reje. S fantazií zrovna probuzené mátohy mě nenapadlo nic lepšího, než se snažit dceru obalamutit báchorkou o ranní Ježíškově kontrole výzdoby a cukroví a že mu při tom jeden z dárku zřejmě vypadl. Následovala nepřetržitá smršť zvídavých otázek, kterým jsem srdnatě odolávala až do večera.
Konečně se setmělo a dorazila rodina. Celodenní blázinec příprav vyvrcholil tradiční řízkovo-salátovou hostinou a děti nervózně stepující před dveřmi obýváku jen těžko snášely klid, s jakým jsme si vychutnávali večerní kávu.
Když cvakla poslední lžička o podšálek, z obýváku se ozval toužebně očekávaný zvuk zvonečku. Pokyny k poklidnému přesunu ke stromečku byly stejně marné, jako snaha otevřít sušenky v místě nápisu Zde otevřít. Jen stěží jsem uhájila skleněné dveře před úprkem postřelené zvěře. Stromeček obsypaný dárky všech velikostí a tvarů se zakymácel, nakonec však raději vydal vše, co pod ním bylo uloženo. Všichni pak jen nevěřícně koukali, s jakou rychlostí se dají dárky otvírat. A já tiše sledovala, jak úspěšně mizí má celonoční práce.
Dětská radost z dárků byla neutuchající. Poté, co skončila hra Rozbal, co můžeš!, začalo testování výdrže jednotlivých kousků. Bez ohledu na tunu dárků všude kolem a cedulky určující nového majitele, se do centra společného zájmu dostal malý dinosaurus. Netušila jsem, že tak malou věc může držet až šest zarputilých rukou ve stejný okamžik. Boj o tento cenný artefakt byl zakončen nájezdem bagru z Lega, který mohl vyhynulec jen stěží přežít, a tak bylo klání zakončeno srdceryvným pláčem všech zúčastněných. Když jsem opatrně přebrodila hromadu plastových kuliček a uchlácholila nejvytrvalejší, zakončila jsem své vystoupení ukázkovým skluzem po jedné z nich přímo pod blikající stromeček. Ten se zakymácel podruhé. Naštěstí se nade mnou slitoval a nevrazil mi hrot své pyšně se tyčící hvězdy někam, kam bych nechtěla.
Někdy jsou holt i ty nejčistší úmysly dlážděny zlomyslnými kuličkami…
