Vzpomínky... (VIII)

Začalo to nevinně, na diskotéce, na kterou jsem ani neměla jít. Ani nevím, jak mi ta myšlenka vlezla do hlavy a už jsem volala své, tehdy nejlepší, přítelkyni, jestli nepůjdeme. Její "proč ne," mi vlilo do žil ještě větší elán a za hodinku už jsem netrpělivě pochodovala v předsíni jejího bytu.

Jakmile jsme se řádně vyfintily, celé natěšené jsme se ocitly na venkovní diskotéce. Rozhlížela jsem se kolem sebe tak jako to dělám vždycky, když je na jednom místě spousta lidí a do očí mě najednou uhodila trojice hezkých, ale opravdu hezkých kluků. Líbil se mi JEHO kamarád... ON mě nejdřív nezaujal tolik jako jeho komplic, se kterým se přišel bavit. Problém byl v tom, že si mě ani jeden nevšímal. Párkrát se kluci podívali naším směrem, ale to byl asi všechen zájem z jejich strany. I když jsem se snažila je hypnotizovat očima, stejně si všímali jiných krásek, kterých tam bylo opravdu hodně. Už, už jsem to pomalu vzdávala, když se postavil přede mě. Těsně přede mě... Tak těsně, že jsem mohla ucítit JEHO vůni... Dotknout se JEHO vlasů... Co by na to asi řekl, kdybych mu nečekaně prohrábl jeho vlasy? Hop nebo trop... Teď nebo nikdy... Buď anebo... "Mohl bys prosím tě trošku uhnout? Vůbec přes tebe nevidím na parket." Překvapeně se otočil a usmál se... Tohle je moje vzpomínka na NĚJ... JEHO úsměv... JEHO oči... JEHO vůně... JEHO hlas... Takhle mi přišel do života... Jen proto, aby z něj za pár měsíců zase zmizel... 
Říká se, že všechno, co se stane, má svůj důvod... A to, že jsem HO potkala taky mělo svůj důvod... Ale to jsem poznala až později... O 2 roky později...