Znáte to - věříte a důvěřujete. Máte pocit,že ten druhý vám rozumí,říkáte mu veškeré podrobnosti o maličkostech každodenního života, ukazujete emaily či sms, bavíte se o tom, co aktuálně čtete či řešíte.
A najednou přepošle bývalý partner email, týkající se praktických záležitostí dětí, současnému partnerovi a důvěra je nalomená. Stalo se mi to o víkendu. Najednou ten druhý zapochyboval a mě to zabolelo. Nerozumím… Jak může pochybovat o někom, koho zná skoro rok? Jak může pochybovat o mně??? Jistě, rok není zase tak dlouhá doba na to, aby člověk dal ruku do ohně za toho druhého, nicméně je to dost dlouhá doba na to, aby druhý poznal případnou manipulaci. Prý přemýšlel nad tím, jestli s ním nemanipuluji.
„Vždyť já to ani neumím, hrát takovéto hry…“, je jediná reakce, na kterou se zmůžu.
Vrtá mi to hlavou celý následující den. Nedá mi to a najednou se přistihnu, že si dávám pozor na to, co říkám, jak se chovám. Tohle je přece špatně! Mám být svá, ne se kontrolovat! Jak teď mám reagovat, když on o mně pochybuje??? Honilo se mi to hlavou celý den, ale na nic kloudného jsem nepřišla. Všechno sem ze sebe „vysypala“ až pozdě večer v posteli. Nešlo se nevrátit k danému tématu, nad kterým jsem ztratila jeden celý den. Řekla jsem mu celou pravdu, přiznala se, že jsem možná napsala email přísněji než normálně, ale takhle jsem to udělat v tu danou chvíli chtěla. Možná to bylo zkratkovité jednání, možná to byly zbytky zlosti a lítosti v jednom nad svým zpackaným předchozím vztahem. Přiznala jsem, že to všechno bolí a taky to, že je mi líto, jaká je teď situace. Všechno jsem to ze sebe dostala a ulevilo se mi. Prozradila jsem i to, že tahle nedůvěra opravdu bolí. Ovšem taky se mi hodně ulevilo. Že jsem mohla říct pravdu a nic než pravdu.
Ulevilo se mi… Mohla jsem se zase chovat normálně, mohla jsem zase být svá. Nedávat si pozor na každé slovo, které pustím z pusy. Bylo to osvobozující…
Důvěra se velmi lehce ztratí a velmi těžce znova získává. Já osobně na důvěře vztah stavím. Je to jeden ze základních pilířů, který drží vztahy pohromadě.
Budujte, důvěřujte, udržujte. Je to o komunikaci. Je to o „věřit“. Je to taky o vysvětlování a ať se stane cokoli, nemělo byste dopustit, aby vás taková situace zahnala do kouta. A nedej bože jste se museli začít přetvařovat, chovat se jinak. Každý občas chybujeme. Nikdo není stroj…
Takže, Miláčku… Věř mi, prosím, hm?
